Skoro těsně před rokem jsem ve svém článku Bulharsko – moře, NEmoře vyjevila přání se do Bulharska vrátit. Ne, že by se zrovna jednalo o dovolenkovou destinaci mých snů. Ale příležitost strávit čas u moře s milými lidmi a podívat se na úplně stejné místo mi zprostředkovala skutečnost, že kamarádka mě a pár přátel přizvala k zařizování svého nového bytu kousek od Slunečního pobřeží.
Hledá se architekt, zn. klidně nedostudovaný
Už cestou z letiště jsem se přistihla, jak vnímám bulharskou pobřežní přírodu a zástavbu úplně odlišně než minule. Okolí silnice po většinu cesty z letiště působilo vyprahle, z pustin čouhaly rozestavěné, ale zjevně už delší dobu opuštěné megalomanské objekty, sem tam domek, dva, maximálně tři, u nich billboard a pak zase nic…O kus dál k moři to bohužel nebylo o moc lepší. Rekreační komplexy jsou zde rozlehlé a obecně se vyznačují nebývalou kýčovitostí, jako by se developeři předháněli, kdo postaví víc nevkusný resort. Stavby evidentně nepolíbené umem architekta jsou dost často necitlivě jen tak „prskunuté“ do krajiny, ráz na ráz, kde je zrovna místo a kde lze aspoň úkosem oka spatřit moře. Našinec by asi od tak atraktivní polohy čekal aspoň jakousi základní koncepčnost ve výstavbě.
Ale jsme na Balkáně. A ten má prostě svoje specifika. A není jich málo.
Jazyk brány otvírá (ale jak který!)
Jestli jsem minule zmínila, že angličtina či případně jiný jazyk jsou běžnou součástí repertoáru místních, pak jsem patrně měla velké štěstí anebo růžové brýle na očích. Pravda byla tentokrát taková, že bohužel ani letištní servis nevládl příliš srozumitelnou angličtinou a třeba ochota některých prodavačů pochopit, co zákazník chce, by se dala přirovnat ke komunikaci s hluchoněmým. A tak dle mého nezbývá než Bulhary hned zkraje omráčit alespoň pár základními výrazy v jejich mateřštině a pak spoléhat na svůj šarm, aby v nákupním košíku nebylo prázdno.
Chaloupko, chaloupko, kde v tobě přebývá?
Když už byla řeč o jazycích, tentokrát jsme byli obklopeni převážně ruštinou. V resortech Sveti Vlas totiž většinově pobývají celé ruské klany či rusky mluvicí (a patrně výjimečně dobře situovaní) Ukrajinci. Soudě tak podle „espézetek“ na luxusních značkových vozech lemujících všechny ty rezidence s rádoby dórskými sloupy nebo jinými imitacemi antického stylu. Východní klientele je v této oblasti i v podstatě přizpůsoben sortiment spotřebního zboží, jako je nábytek či vybavení domácností, stejně tak nabídka v restauracích.
Bohužel, moje „chuť“ navázat kontakt s těmito rusky mluvícími spolubydlícími byla přímo úměrná mojí snaze se tenhle jazyk naučit od soudružek učitelek za „totáče“.
(Ne)recyklace
Nechci této jinak pohostinné zemi křivdit, ale – Bulharsko prostě nerecykluje odpad. Respektive, nenašli jsme způsob, jak recyklovat. Téměř nikde žádné barevně či jinak odlišené kontejnery, a když už, tak Bulhaři hází do všech všechno, bez rozlišení. Z toho jsme usoudili, že Bulharsko se patrně rozhodlo nakrmit vlka EU tím, že nějaké kontejnery zavedlo, ale bulharská koza zůstává celá, protože odpad je stále smíšený. Připadali jsme si, jak blázni, když jsme v celém komplexu budov s pytli rozdělenými na sklo, plast a papír hledali kontejnery na tříděný odpad. A když jsme je našli až u moře a otevřeli, s hrůzou jsme zjistili, že naše mise byla úplně zbytečná – všechno smíchané ☹.
Dnes není včera
Jinak jsem zde našla ale i jisté konstanty, fakt. A to třeba, že kávu dostanete, byť objednáváte pořád tu stejnou a ve stejném baru, pokaždé jinou. Jako minule. A stejně tak je to s její cenou. Když jsem se zeptala, proč moje káva včera stála 4 Blv a dnes 5 Blv, barman mi přes rameno jenom hodil ledabylou odpověď, které jsem rozuměla i v bulharštině: Včera bylo včera, dnes je dnes.
Celkem vzato, člověk by si asi snadno zvykl na mentalitu a životní styl Bulharů, obé tak trochu připomíná naše ranné devadesátky. Někdo kdysi charakterizoval Bulhary jako lidi, co milují peníze, ale mnohem více svoje pohodlí. Tady v Čechách, v městečku, kde žiji, znám dva lidi s bulharskými kořeny a jsou to jedni z nejpracovitějších lidí, co znám.
V čele bulharské vlády stojí Kiril Petkov, který tvrdě a jednoznačně odmítl požadavek Moskvy platit za dodávky plynu v rublech a mimo to vyhostil přes stovku ruských diplomatů.
Máme evidentně s Bulharskem více společného, než by se mohlo na první pohled zdát.
Blagadarjá
