Dělají šaty člověka?

Oblečení je něco, bez čeho nedokážeme v naší civilizaci žít. Alternativně sice máme možnost fungovat mezi lidmi bez něj, ale něco mi říká, že to způsobí velmi rychlé vyloučení na okraj společnosti. Má jak funkci ochranou, tak funkci komunikační. Naši předchůdci pochopili, že obalit si něčím tělo má svoje nesporné výhody, zejména v zimě. A s postupem času začal způsob uvázání kůží či jejich zdobení komunikovat příslušnost k tlupě, popřípadě pozici ve kmenové hierarchii.



Moc se toho během historie nezměnilo. V každé etapě minulosti oblečení dotvářelo kulturu, vycházelo z momentální fáze vědění o materiálech, jejich zpracování a také estetických hodnot. Vždy také dotvářelo „image“ jeho nositele, který ale ne vždy měl možnost jej vědomě utvářet. Uniformy vojáků či vyžadované oblečení služebných nepřipouštěly nějaké kreativní alternativy. Představovaly jasnou funkci a definovaly společenský statut jeho nositele. 

Co na něm ti lidé vidí?

I dnes je náš oděv jedním z prvních vjemů, jakým na ostatní působíme. Ještě předtím, než promluvíme a máme možnost vysvětlit, že jsme velmi inspirativní, novorenesanční intelektuál, ostatní rychle přečtou, jestli tento obsah komunikuje i forma. Ve zlomku vteřiny si naše rychlé myšlení dosadí umolousanou košili do kontextu společného vědomí, našich estetických kritérií a také řady předsudků. Ať se nám to líbí nebo ne, prostě to tak je a je dobré být si toho vědom. Ať už jako žena přitahující stále stejný (myšleno špatný) typ mužů nebo jako muž, snažící se o karierní postup. Příslušnost ke svému vyvolenému kmeni je silný aspekt změn oblékání hlavně během puberty. V době experimentů se svojí vlastní identitou, bouřlivě se měnícím vztahem ke svému tělu a také tělům opačného pohlaví projde většinou oblékání zátěžovou zkouškou. V horším případě projde experimentem i tělo jako takové a o pár let později člověk makeupem zamazává dírky po piercingu.

Vztah k oblečení jako vztah k tělu

Přijetí vlastního těla je téma, které zejména u žen, vydá na romány. Většinou se každá z nás na sebe dívá optikou, která se výrazně liší od optiky ostatních. A touto optikou vybírá, do čeho své tělo oblékne. Optika se navíc liší den ode dne, podle naší hormonální rovnováhy…..

Všímám si ve svém okolí, že míra péče o oděv většinou koreluje s mírou péče o tělo. Pokud je náš vztah k tělu nastaven správně, tzn. vážíme si  ho a v rámci možností ho nehuntujeme, většinou se to promítá i do čistých bot, vyžehlené sukně a pečlivě vybraných doplňků.

Chaos v duši = chaos ve skříni

Toto téma najdete i v mých předchozích článcích. Jsem přesvědčená o tom, že každá osobní stylistka, která stojí před skříní své klientky, je nechtěně psychoterapeutem. Ze šuplíků se na ní valí impusivní nákupy, spousta kousků na „schování před světem“, pokrývky na všechny možné mindráky a to celé v chaosu světa. Zahlceného vjemy a věcmi.

Jakákoli redukce a pozornost, kterou věnujeme vědomému nákupu (tzn.naplánovaná věc, která se hodí alespoň ke 3 dalším ve skříni a vynosím jí) pomůže eliminovat zmatek v hlavě. A hlava je také tělo, možná ta nejdůležitější část, protože naše duševní rozpoložení je to, co dá oblečení šmrnc.

Člověk šaty, nebo šaty člověka?

Můj odchod z reklamní agentury na volnou nohu přinesl do mého života spoustu nových zkušeností. Protože svůj čas trávím z velké části na home officu a stále řeším svalové bolesti, v posledních měsících se mým nejoblíbenějším oblečením staly pyžamové kalhoty a froté župan. Nemám důvod se ráno namalovat, stejně jako nemám důvod převléknout si svetr, ve kterém peču štrůdl a zůstala na něm mouka. Důležité je, že mě oděv nebolí, je mi teplo a pohodlně.

Zjistila jsem ale, že v tomto lifestylu se skrývá velké nebezpečí – nedbalé oblečení pomalu mění vaši duši a jednou stojíte před skříní a neumíte si představit, že si oblečete šaty a nalíčíte se. Trochu to připomíná mentální nastavení z mateřské dovolené, ale tam tohle vše determinují prioritizované potřeby dětí. Nicméně efekt je podobný, najednou máte pocit, že se nejen oblékáte, ale cítíte jako zpustlý bezdomovec. Šaty z vás udělaly tohoto člověka.

Pokud to není vaše vědomá volba a není to osoba, kterou chcete být, je potřeba se probrat a jít přes hranici svojí komfortní zóny. Jako já, když už mi bylo trapné zrušit focení pro účely mého projektu @revamped_cz. Vyndala jsem ze skříně věci, ve kterých mi kdysi bylo dobře, ve kterých se cítím jako žena a přes bolest se do nich nasoukala. 

A najednou se to stalo…tělo a duše si vzpomněly, že tahle forma dělá obsah. A šaty dokázaly probrat i pocit. Není to role, kterou hraju, jsem to já. A tak jsem pochopila, že správná volba oblečení není jen o tom, co si o nás myslí ostatní, ale především o tom, co dostane z nás. A když se to potká, forma nastartuje obsah a obsah naplní formu.

  • Další články autora
Jana Mašínová

Jana momentálně hledá odpověď na otázku: Kým bych se mohla stát? A tak zkouší psát i pro tento web. Vymýšlela reklamní akce globálním značkám a nyní se věnuje svému slow fashion projektu. Miluje humor a krásu ve všech jejich formách. Nejvíc ve formě svých dětí 🙂

follow me

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Klikněte na hvězdičky a ohodnoťte!

Průměrné hodnocení 5 / 5. Hodnotilo: 2

Zatím žádné hodnocení! Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *