Festivalům zdar II. – Colours of Ostrava

Jestli mě něco umí dostat do stavu TADY A TEĎ, pak je to bezpochyby živá hudba. Nemám tedy zrovna na mysli dechovku, nýbrž hudbu mému srdci blízkou nebo alespoň akceptovatelného žánru. I když… hudebnímu festivalu Colours of Ostrava umím odpustit skoro všechno.

Výjimečnost místa

První ročník se tak trochu bez záruky a v lehce komorní atmosféře odehrál v centru města Ostrava. Tehdy ještě nikdo netušil, do jakých gigantických rozměrů akce naroste poté, co se přemístí do bývalého areálu Vítkovických železáren. Věřím, že nejsem sama, kdo blahořečí osvícené hlavě (či hlavám?), ve které se tento záměr tehdy zrodil. Dal tak totiž možnost opravdu široké veřejnosti zažít tyto neobvyklé prostory. Ty v současné době tvoří dle mého velké procento úspěchu festivalu; místo je totiž opravdu výjimečné, a byť by se mohlo zdát, že na návštěvníky musí působit ponuře až démonicky, hudba jej rozmělní a učiní svěžím, až živočišným průsečíkem lidského bytí. Tu syrovost  industriálního prostředí obrousí hudebníci z celého světa takovým způsobem, že si připadáte jako v dobře zrežírovaném filmu.

V posledních ročnících festivalu získaly velkou oblibu tzv. Meltingpoty, diskusní fóra s různými osobnostmi z různých oblastí současného života. Je to výjimečná příležitost seznámit se s inspirativními osobnostmi napříč obory a kulturami, jejichž myšlenky mají sílu nás posouvat a za jejichž čas bychom jinak zaplatili „majlant“. A k tomu princip otevřené účasti, kdy můžete přijít a odejít dle svého uvážení, můžete klást dotazy, diskutovat přímo s aktérem, oslovovat… dávají festivalu ještě větší punc svobody.



Hlavní program se odehrává sice v areálu Dolní Vítkovice, ale mnoho akcí se koná i mimo areál, přímo v centru města. Jedná se o komornější hudební, ovšem neméně kvalitní produkce, různé worshopy a pohybové aktivity, nebo lidé jenom tak sedí či se povalují v parcích a nasávají atmosféru města. Já osobně téměř nikdy nevynechám návštěvu ostravské Galerie výtvarného umění, která má nejen unikátní stálou expozici, ale i každý aktuální program je pro mě přitažlivý.

Odlišnost sjednocuje

Je až neuvěřitelné, jak „barvy Ostravy“ dokáží stmelit lidi různého věku a různého hudebního i kulturního apetitu. To vedle sebe křepčí šestnáctiletý a osmdesátiletý, v rytmu se svíjí dvoumetrový svalovec a vedle repuje vozíčkář, ženy, muži, děti se sluchátky, lidé tančí i když sedí, leží, nebo jenom tak vstřebávají zvuky, vnímají prostor vyplněný hudbou, smějí se, dotýkají se… komunikují všemi smysly. Ale není to už jenom dobrá ruka při výběru hudebních a diskusních aktérů, co táhne lidi do Ostravy. Zásluhu  na úspěchu má celková dramaturgie akce pod taktovkou Zlatky Holušové, kdy hudba je tu stále na prvním místě, ale podpořená vydatnými více či méně sofistikovanými aktivitami a pestrým gastronomickým servisem. To vše podtrhuje ještě poslední den festivalu, kdy lidé důchodového věku mají vstup zdarma. Paráda vidět šedovlasé kamarádky, dámy s kabelkami, jak se pohupují v bocích při kytarovém sólu na Full Moon stage. Nebo manželský pár držící se svraštělýma rukama a sledující rozzářenýma očima takovéto lidské hemžení. Malý marketingový krok pro organizátory Colours, ale velký počin pro tuto generaci. Bravo!

Vítr v peněžence a cena útěchy

Zatímco vstupenky na čtyři dny prodchnuté hudbou se dají díky včasnému on-line nákupu pořídit za solidní cenu, lichotivě nesrovnatelnou se vstupenkami na jednotlivé produkce například v zahraničí, ceny za odložení unaveného těla a spočinutí v posteli v některém z ostravských hotelů či penzionů jsou v době konání festivalu vyšroubované až na hranu vydírání – většinou tak trojnásobek! Jasně mohli bychom spát i pod stanem ve stanovém městečku, ale jednak bychom si až tak cenově nepomohli, jednak už v našich „fifty+“ máme rádi nějaké to pohodlí.  A tak ubytování na další ročník objednáváme ještě při odjezdu z hotelu, bohužel většinou s poznámkou personálu, že ceny budou zase vyšší. Útěchou nám může být, že byť nepobýváme v nikterak honosném hotelu (***), není výjimkou, když na snídani se potkáme s některou festivalovou hudební hvězdou a popereme se s ní u švédského stolu o poslední sázené vejce :).

Otevřená srdce

Ještě jedna věc mě osobně na tomto festivalu vzrušuje: Ačkoliv má každý ročník nějaké zaručené marketingové „taháky“ v podobě světově proslulých kapel či sólistů, vždycky na Colours objevím někoho fenomenálního, do té doby zcela neznámého, kdo mi svou hudbou otevře srdce a já se nestydím za slzy štěstí. A věřte, často nejsem sama.

Stejně jako v případě filmového festivalu v Karlových Varech (Festivalům zdar I . – MFF KV), i na tento jezdíme s přáteli pravidelně a rádi. Jistě, i Colours  procházejí vývojem a některé novinky a záměry či trendy nám nesednou, ale většinově jsme za něj rádi a vždycky se těšíme.Tak letos znovu!

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Klikněte na hvězdičky a ohodnoťte!

Průměrné hodnocení 4.7 / 5. Hodnotilo: 3

Zatím žádné hodnocení! Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Okomentujte příspěvek



Opravdu ?

Před 1 rokem

Dobrý den, velmi nerozvážné v době nouzového stavu psát o masové akci. Přemýšlet by nikomu neuškodilo. Ani vám, autorko, ani těm, kteří dané články schvalují. Hodne sil v těžké, ale zvládnutelné době. Někdy mlčet znamená zlato.

Nedorozumění

Před 1 rokem

Vážená/ný xyz134,

nikdy jsme nechtěli a ani nadále být nechceme zpravodajským, či politicky orientovaným webem.

To však neznamená, že neobdivujeme profesionály všech oblastí, (zdravotnictví, výroba, zásobování, armáda, policie, pečovatelské služby a dalších), jak celé zemi pomáhají překonat náročné zkoušky posledních dní. Zároveň Vás i naše ostatní čtenáře ujišťujeme, že plně respektujeme všechna opatření vyhlášená Vládou ČR.

Pevné zdraví a veselou mysl přeje redakce fine50.cz

Nejlépe hodnocené příspěvky

UVÍZLI JSME V SÍTÍCH :-)



To, co se dnes zdá být jako tragédie nebo ztráta, se zítra jeví úplně jinak. Většinou zjistíme, že je to nový začátek nebo minimálně šance. Jde o to, dát sám(a) sobě šanci.
— Pavel Pulkráb

Copyright 2021 Fine50 © All Rights Reserved