Může se to jevit v této nelehké době jako absolutně nepatřičné a neaktuální téma. Ale jen zdánlivě! Přeci jenom proto, že se nám vlivem okolností, ale hlavně zmatkům v hlavách politiků a mediální masírce, zabydlel v našem podvědomí neviditelný nepřítel COVID, nebudeme se tvářit, že ostatní problémy nejsou.
Pravda, s příchodem pandemie se z našich životů poněkud vytratily některé činnosti a také setkávání se. Lidí, kteří nepřestali docházet na svá pracoviště, je minimum, a to ještě za velmi bizarních podmínek. A jiné, než rodinné kontakty, byly doposud zakázány. Jenže harašit či diskriminovat a ubližovat si jsme nezapomněli.
Me too, co si vlastně pod tím lze všechno představit? Hnutí, které poukazuje na obtěžování, zneužití, ponížení, diskriminaci… Asi nejvíce si Me too spojujeme se zneužitím situace a přinucením druhého k tomu, co by právě za jiných okolností neudělal.
Strašák Me too, tahle jakási druhá mocnina feministického hnutí, na nás bafal ze všech stran ještě nedávno, lapal lidskou pozornost ohromujícími titulky a ještě rádoby většími odhaleními. Nejedna stárnoucí Hollywoodská hvězda si najednou po několika letech rozvzpomenula, jak se jí příčilo vyústění původně pracovní schůzky s producentem v tom či onom hotelovém pokoji. Tu zase jiná celebrita si posteskla, jak jí šéf v jejím prvním zaměstnání přislíbil lepší místo, když mu pomůže uklidit jeho jachtu. Najednou se strhla úplná lavina takových vytažených křivd ze zásuvek paměti a jedna trumfovala druhou.
Já vám nevím. Nějak se mi bez ohledu na některá jistě oprávněná obvinění tohle tažení prostě příčí. Ne, vůbec si nemyslím, že síla, moc a postavení nejsou zneužívány, že se to skutečně neděje! Ale úplně mě děsí, když se přejde do extrému a všechno se to nějak zvrkne. Stejně jako sexuální harašení.
A tak se i trochu stalo.
Muži na základě všech těch obvinění, už tak zmateni v názoru na svou roli ve společnosti, se ještě k tomu lekli, aby nezaharašili, a stáhli se do ulity. Přestali ženám otvírat dveře, nabízet jim pití a rámě, chválit jim účes a novou halenku. Okamžitě zapudí instinkt otočit se za pěkným zadkem, nedej Bože, kdyby sami sebe přistihli, že místo do očí hledí ženě do dekoltu zejícího až do pasu. Jo jo, to jsme jako společnost dopadly! A my ženy? Dveře nám tedy zůstávají zavřeny, dokud je nerozrazíme taškama s nákupem, nepijeme a klopýtáme, nově koupenou halenku ukryjeme v šatníku a push-upku si kupujeme už jenom pro svůj dobrý pocit. Žádný muž už se totiž skoro neodváží zaregistrovat naše křivky, aby nebyl ukamenován.
Mně zájem (= rozuměj společensky únosný zájem) mužů nikdy neomrzí, mně se galantnost s harašením fakt neplete. A troufám si tvrdit, že jsem schopná rozpoznat, když už jde někdo za hranu. Stejný receptor, kterým v sobě vyhodnocuji pozornost a laskavosti muže, případně flirt, mě dokáže poměrně spolehlivě varovat před manipulací a intimnostmi, které už nechci. Jestli tohle v sobě některá z žen nemá, pak jí lituji hned ve dvou ohledech: jednak může flirt velmi lehce sklouznout k něčemu víc, v opačném případě si taková žena všechny pozornosti a lichotky od mužů neužije, protože je zaplaší dřív, než se s nimi vytasí.
Potíž ale není jenom v kauzách, jež naše přirozené receptory deformují. Jsou to i různé hranice v nás samých. Někoho rozšafné štípnutí do zadku může povzbudit, druhého pohoršit na nejvyšší míru. Míru přípustnosti nebo prudérnosti nemáme napsanou na čele, takže je dobré jí dát najevo včas. Troufám si totiž tvrdit, že každé akci vždy něco předchází. A to „něco“ se musí člověk naučit načíst a vyhodnotit - a dát STOPku! Stejně jako si nejdeme zabruslit na led, který není dostatečně pevný, jenom proto, že nám Franta řekl, že dost pevný je, nechodíme na hotelový pokoj s člověkem, který slibuje „bruslení v létě“.
V životě jsem také udělala pod nátlakem „někoho“ pěkných pár kopanců, nic však z toho, co by mělo něco společného s harašením. Nicméně ani tak na to nejsem vůbec pyšná a snad jsem se i poučila. O to víc je teď ve mně ukotvená touha po svobodné volbě a vědomí toho, co chci a co už ne. A to se hodí i pro tento případ. Takže dnes už vím, od koho snesu štípanec do zadku a komu dám pěkných pár facek, aby měl jasno i on.
Tohle přeju všem, aby se necítili zbytečně a dodatečně jako oběti.
