Máme za sebou první oslavu vzniku České republiky (vlastně Československa) v režii nového prezidenta Petra Pavla a jeho týmu. Všichni jsme měli velká očekávání. Jak Ti, co ho volili a jsou rádi, že se prezidentem nestal Andrej Babiš, tak ti, co rádi nejsou. Každý v sobotu 28.října podle svého zaměření hledal to své.
Název článku je parafrází na výrok Václava Klause, když prohrál volby. Podle něho to nebyla prohra, ale nevýhra. Po celou jak projevu prezidenta, tak oceňování osobností se tvářil jako nepřítel.
Drtivá většina novinářské obce a komentujících na sociálních sítích se shodovala, že projev prezidenta byl bezobsažný, podprůměrný, dlouhý, suchý a špatně přednesený. Dále se shodovali, že celkově byl ceremoniál velmi zdlouhavý.
Dovoluji si nesouhlasit. Nebo alespoň částečně.
Projev byl opravdu zbytečně dlouhý a prezident se pokusil popsat všechny strasti světa a ČR. Nicméně se vším, co říkal, se nedá než souhlasit. Snažil se vyzvednout všechny klady naší současné situace a národ povzbudit. Být pozitivní. Jaká změna proti posledním 10 letům.
Bohužel musím souhlasit, že projev byl špatně přednesen, čtecí zařízení prezidentovi evidentně nevyhovuje. Navíc není žádný táborový řečník.
Nicméně projev byl důstojný a nikoho neurazil. Nesnažil se šokovat a být „vtipný“ za každou cenu. Neobsahoval žádný bonmot ani vulgarity, na které jsme si tak nějak zvykli.
Co se týče oceněných se dá o všech říci, že v pořádku. Na seznamu nebyl žádný provařený estébák, fízl, vekslák, kamarád z mokré čtvrti, kolega alkoholik, či obskurní postavičky z dějin KSČ. Jsem si jist, že se nikdo z oceněných nemohl stydět za ostatní spoluoceněné. Jmen bylo hodně. Bylo třeba ocenit lidi, kteří odmítli vyznamenání od předchůdce a příštího roku by se nemuseli dožít.
Takže vážení kritici. Nepochybně z Petra Pavla Cicero nebo Ronald Reagan nebude, ale celkově byla oslava důstojná, klidná a odpovídající důležitosti daného dne pro naší historii.
Jsem rád, že jsem se při sledování přímého přenosu z Hradu trochu nudil. Byla to krásná nuda. Předchozích deset let se mi chtělo zvracet.
A paní Evě to moc slušelo.
