„Můj základní postoj byl a je právní a občanský. Když se někomu děje křivda, je třeba vzít ho v ochranu. A to i když je to zločinec a darebák.“
To jsou asi nejznámější slova včera zesnulého Petra Uhla.
Byl asi posledním opravdovým disidentem, který byl za své názory, postoje a činy vězněn poprvé po roce 1968. Byl jedním z autorů Charty 77 a podepsal ji již v roce 1976. Znovu byl uvězněn na 5 let v roce 1979 společně s Václavem Havlem. I po propuštění v roce 1984 dále pracoval v disentu.
Byl to příšerný levičák a až přehnaně sociálně orientován. Ve většině jeho názorů jsem s ním nesouhlasil. Sám sebe označoval za tak silného marxistu a socialisticky orientovaného, že se rozchází s praxí a teorií komunistické strany. Pro mě zcela nepochopitelné. Navíc nechápu, jak může být někdo tak levicově orientován, když byl vlastně „svými“ 9 let vězněn.
Proč na něho vzpomínat s úctou? Byl to poctivý a velmi statečný člověk, který byl ochoten za své přesvědčení a pro spravedlnost trpět, a to i ve vězení. A takových lidí vždy bylo a je málo.
Upřímnou soustrast jeho rodině.