Tak jsem včera jako šéfredaktor musel zkousnout agresivně feministickej článek od kolegyně Ire. Byl jsem na ni, jako tvor, který je primárně veden svým Egem, spravedlivě naštván.
Co Tě jako opravňuje nás, muže v nejlepších letech peskovat zato, že se zamilujeme do ženy nás podstatně mladší? Co Ti na tom jako vadí? V některých místech tvého článku jsem měl pocit, že se nám dokonce i vysmíváš. Lásce neporučíš. Že je možná v některých případech ta láska ze strany zúčastněných mladic zištná, je jiná věc.
Mnohdy k tomu dojde tak, že dotyčná mladice měla problémy se svým otcem a s novým partnerem se je snaží vyřešit. Možná, že neměla ke komu vzhlížet a teď této možnosti využívá. Pravděpodobně si do svého staršího partnera projekuje své otce.
Mnoho mužů popisuje život s podstatně mladší partnerkou jako novou krev ve svých žilách. Jako nový život. To, že si ve věku kolem 50+ let pořídí novou rodinu mu prý poskytuje nový, “další život”. Věří, že jim znovu stoupne testosteron na úroveň jako ve 25 letech. Tady věřím, že se může hladina testosteronu dočasně trochu zvýšit. Ale to dáno tím, že je pravděpodobně muž nucen se trochu více hýbat, cvičit. A buďme k sobě otevření, na začátku vztahu asi také trochu více souložit, než byl zvyklý z domova po 25 letech manželství.
Potud moje Ego a protest proti článku od Ire.
Realita všedního dne
Mám pár známých v okolí, kteří se nechali zlákat a manželky, které byly “zralé na výměnu” opravdu vyměnili za mladší modely a pořídili si s nimi nové rodiny.
Na začátku vypadali šťastní, mladší, novější. Okolí jim plácalo po ramenou. Nevím proč, ale měl jsem spíše pocit, že si po těch ramenou plácali oni sami. Veškerý popis jejich nového a šťastnějšího života mi připadal být spíše vlastním přesvědčováním o tom, že jejich rozhodnutí bylo správné, rozumné, skvělé, které jim zajistí věčné mládí.
Vždycky, když vidím šťastného tatínka 50+, jak tlačí kočárek, říkám si, jestli je opravdu rozumné si pořizovat vlastní vnouče. Pokud by to bylo skutečné vnouče, byla by to skvělá zpráva, že generace pokračují. Taky si vodím za ruku dvouletého lumpa, ale je to vnuk. A má jak mladého tátu, tak mladého dědu. Kdyby to byl můj syn, měl by jenom starého tátu. Dědu by neměl.
Jedna spolužačka z gymplu se ve 26 letech provdala za úspěšného porevolučního podnikatele, který je o 23 let starší. Když s tím přišla, upozorňovali jsme ji, že ten muž je o 23 let starší a o 23 let starší bude pořád. A to, že ve svých tehdy 49 letech vypadal skvěle neznamená, že tak bude vypadat i v době, kdy jí bude 49 let. Pořád bude o 23 let straší. Vysmála se nám a milého pána si vzala. Samozřejmě, že si s ním vzala jeho zlatou kreditku.
Jak to dopadlo? Je s ním sice pořád, ale již cca 10 let o manželovi mluví jako o tom starým hnusným senilovi, kterej už není ani schopen sexu a ona mu dělá pečovatelku. Smutné pro oba. Posledních 10 let ona dáma zoufale běhá a shání alespoň nějakého milence. Bohužel i ona už se dostala do věku, kdy je “zralá na výměnu”. Pravda je, že jezdí v Jaguáru.
Omluva pro muže
Moudré a zralé ženy mi následující sexistické věty odpustí. Protože vědí, že je to tak.
Nejsem žádný Brat Pitt nebo George Clooney, ale my muži 50+ jsme pro ženy 30++, které nestihly vdavky, nebo si pořídit alespoň nějaké to dítě, lovnou zvěří. Tyto ženy, bez obalu, zoufale hledají, dárce spermatu a kreditní karty. Mnoho stárnoucích mužů to nechápe a jejich vábení podlehne. Představa mladého masa je těžko odolatelná. Většina těch žen už ani nevyžaduje, aby ta kreditka byla zlatá.
Pánové, buďme k sobě upřímní. Pokud máte pocit, že Vaše manželka, která byla před 35 lety Vaší krásnou spolužačkou, je “zralá na výměnu”, postavte se nazí před velké zrcadlo a dobře se podívejte. Zjistíte, že jste na tom velmi podobně. Zralí na výměnu.
A vedle Vaší nové manželky 30++ budete vypadat jako její otec. Ne manžel. Tím si můžete být jisti.
