Máte někdy pocit, že se vám chce strašně křičet? Pak tedy křičte! Mně se osvědčuje křičet v autě, protože je poměrně zvukotěsné…
Mám víc takových postřehů a vychytávek. Možná, že některé vám pomohou lépe zvládnout každodenní situace. Jsme každý trochu jiný (naštěstí), ale všichni máme emoce, které s námi někdy zamávají. Tady jsou moje typy, jak na ně.
Přiklop ho
Měl jsem v práci kolegu, který měl neuvěřitelnou schopnost všechny kolem strašně naštvat. Také jsem se jím, zpočátku, nechal vytočit do vysokých obrátek. Pak mi ale někdo poradil úžasnou věc: „Přiklop na něj skleničku!“ Tak jsem to dělal; vždycky, když jsem začal cítit, že mi energie začíná stoupat z jater do hlavy, přiklopil jsem na něj v mysli skleničku a pozoroval ho jako lapený hmyz. A protože mi to přišlo zábavné, usmíval jsem se. Je neuvěřitelné, co všechno úsměv zvládne i za velmi vypjaté situace... Zkuste si to! A když se vám to zrovna nepovede, běžte někam do ústraní, když nemáte kam jinam, pak třeba na toaletu, a tam zhluboka a pokud možno klidně dýchejte. Uvědomte si, kde v těle cítíte přetlak a jednoduše ho vypusťte dolu do matičky Země. Ta toho snese hodně. Tedy, alespoň co se našich emocí týká.
Kořeny
Vím, co to znamená mít v práci pořádný šrumec. Dostáváte se často pod tlak a občas začnete mít pocit, že vám věci začínají proklouzávat mezi prsty a že brzy nad tím vším ztratíte kontrolu. A tady může opět pomoci matička Země. Zkuste se s ní propojit! Přinuťte se, alespoň na chvilku, sednout, případně uvolněně postavit a začněte kořenit. Prostě vám začnou z chodidel růst kořeny do země a tak metr a půl pod povrchem se začnou rozvětvovat. A věřte mi, tohle vás fakt uzemní a dodá stabilitu. Tohle mne naučil jeden dost známý pražský psychiatr a pak jsem to znovu objevil v rámci čínských cvičení čchi-kung. Když máte čas, můžete metodu kořenění ještě vylepšit – stejně, jako rostliny, začněte těmi kořeny nasávat tu výživnou energii Země. Nechte ji stoupat od chodidel nohama vzhůru až do břicha a dále do hrudníku. Vaše pozornost tak nebude upřená na váš momentální problém, který se tak nějak rozpustí, ztratí ostré obrysy.
Ale zpátky k tomu úvodnímu „Uáááá!!!“ Určitě znáte ten pocit, kdy pod vlivem všech možných událostí, požadavků a asertivního jednání lidí máte chuť napodobit výbuch Krakatoi. Jenže nevybuchnete. Tedy, někdo ano. Ale hodně lidí něco uvnitř vždycky zarazí. Protože se to nedělá, protože nemůžete řvát na šéfa, protože nechcete být opravdu hnusní na svého partnera… Ty emoce ale zůstávají u vás v těle, a když si je, byť nevědomky, hýčkáte, začnou vám v těle dělat neplechu. Emocí se úplně nezbavíme. Ostatně, jsou pro život dost důležité. Jen se jimi nesmíme nechat zmítat a udržovat si je v sobě. Naučte se svoje emoce vnímat v těle a dokážete s nimi pracovat. Zkuste je pozorovat! A kdybyste je nedokázali identifikovat, mohl by vám třeba pomoct tento výzkum amsterodamské univerzity.
Pozorování vlastního těla je vůbec zajímavá disciplína. Myslím zevnitř, ne v zrcadle. Moderní psychologie pro to má krásné názvy jako focussing nebo inner sensing. Uvědomění si podvědomých pocitů. Pravda, dá to chvilku soustředěného úsilí promnout si ten vnitřní zrak a začít ho využívat. Ale vyplatí se to…
Moudrost indiánů
Indiáni mají jinou zajímavou metodu, jak vypustit emoce pryč z těla – začnou zpívat. Ale ne nějakou konkrétní písničku, prostě tvoří svoji píseň podle momentálního, okamžitého pocitu. Bez nějakých konkrétních slov. Někdy to je teskné, někdy vzteklé, někdy melodické, někdy to přejde do známého nápěvu. A je jedno, jestli to je falešné nebo ne. Překvapivě, když vám to jde z hloubi duše, tak to falešně nezní. Mně to dost připomíná mimina – ty také vydávají zvuky podle momentálních pocitů a dokážou neuvěřitelně rychle přecházet z jedné emoce do druhé – od smíchu do pláče a zase zpět. Nezadržují ty emoce v sobě. Indiáni, zvláště ti staří, ví, jak škodlivě emoce v těle dokážou působit a jejich „vyzpíváním“ se jich zbavují. No, zkuste takové zvuky vydávat na zastávce autobusu ve městě. Ne, asi byste se brzy ocitli v ústavu pověstného profesora Chocholouška, protože v našem prostředí na to opravdu nejsme zvyklí. Ale zkuste si třeba opět to auto.
Uááá!!
