Jsou to svátky klidu, míru, setkávání.
Potřeboval jsem nakoupit nějaké zásoby, protože mi přijde návštěva a bude zavřeno.
Říkal jsem si, že ve 20 hodin už tam nebude moc lidí a už se bude dát i zaparkovat. To se před Vánoci běžně nedá. Napsal jsem si seznam, který jsem samozřejmě zapomněl doma, a vyrazil směr supermarket.
Chyba lávky, parkoviště bylo plné. Jedno auto vyjíždělo, tak jsem se postavil tak, aby mohl pán pohodlně vyjet, a já následně pohodlně zaparkovat. Pán pohodlně vyjel, a i přes můj zapnutý blinkr tam vjel chlápek v černém autě z Německa s hvězdou na kapotě. Stáhl jsem okénko a jal se pánovi slušně říct, že jsem na to místo pár minut čekal. „By ses nepos.al, vole. Byl sem rychlejší“ mi odpověděl a odešel. Měl s sebou nějakou dámu a dítě odhadem 5-6 let. Asi budoucí řidič stejného černého auta.
V klidu si v přeplněném obchodě nakupuji. U oddělení sýrů hledám vhodný sýr a vhodnou velikost. Asi tak z metru na mě nějaká dáma zvýšeným hlasem hovoří: „můžete se přestat chovat jako debil a nasadit si tu roušku?“. Před chvílí mi respirátor sjel pod nos. „Pardon, madam, sjelo mi to. Ale Vy jste okouzlující a máte krásnou češtinu“, provokuji. „Kreténe“. To bylo poslední slovo na rozloučenou.
Stojím ve frontě na uzeniny a další dáma mi dost hrubě najela vozíkem zezadu do nohou. Lekl jsem se a dost nahlas odtušil: Au!!“. Madam se rychle otočila, aby se nemusela omlouvat. Dívám se na ní a říkám: „mohla byste bejt trochu opatrná s tím vozejkem, dost to bolelo“. „Snad se tak moc nestalo, řekla místo omluvy“. Nakonec proti tomu řidiči byla v podstatě zdvořilá.
Přišla na mě řada, nakoupil jsem, co jsem potřeboval. Obsluhovala mě moje oblíbená prodavačka. Poděkoval jsem a popřál ji hezké svátky a odpočinek, když mají zavřeno. Taky mi popřála, poděkovala, ale dodala, že ji čeká další šichta doma. A navíc přijede tchýně. „Věřte mi, radši bych byla v práci“.
Rychle jsem naházel do košíku vše potřebné a velmi opatrně se vydal k pokladně.
Celou dobu mi k nákupu hrály koledy.
Už se těším na příští Vánoce.