Už ten článek chci dlouho napsat. Nevím proč se k němu nemohu několik měsíců dostat nebo lépe řečeno dokopat.
V podstatě každým dnem si uvědomuji, jaké jsem měl štěstí, že jsem se narodil v uvedeném roce. Myslím, že nejen my, ale všichni, kdo se narodili mezi roky 1960–1970 měli velké štěstí. Prostě jsou opravdu fine50.
To naši rodiče, většinou ročníky 1930–1950 si myslím, že takové štěstí neměli. Zažili druhou světovou válku, totální chudobu. Dětství a dospívání v šílených 50. letech. Potom se krátce nadechli v letech 1967-1969. Zažili na chvíli, jak chutná svoboda a pak 20 let normalizace a komunistického bezčasí.
Když přišel rok 1989 jim bylo 45-60 a většina z nich už byla spíše novou situací zneklidněna a hodně lidí z této generace se v současné době s naší generací rozešla. Takovým symbolem je pro mě „volební rozchod“.
Pojďme se ale podívat na to, proč je ročník 1965 (a ty okolo) opravdu dobrým ročníkem.
Zažili jsme komunisty a jejich systém. Sice již v rozkladu, ale stále dost silný na to, aby nám znepříjemnil studia nesmyslnými předměty, zákazy cestování, omezením kultury. Pro ty, kteří se jim dokázali postavit měl stále ještě vězení. Jsem opravdu rád, že jsem komunisty zažil, protože si o to více dokážu vážit možností, které mi život po nich dal a dává.
Zažili jsme rok 1989 v plné mladické síle a měli možnost si trochu prodloužit věk, kdy má člověk ideály a vize a příliš nekouká na rizika a případné následky svých činů.
Měli jsme možnost cestovat a studovat v zahraničí. Samozřejmě, že jsme nemohli plně využít současné možnosti studií a cestování v rámci programů, které financuje EU, ale i tak pro šikovnější z nás možnosti byly hned od roku 1990. Uvedu svůj příklad. Hned v roce 1990 jsem odjel do USA a Kanady, strávil tak skoro půl roku prací a cestováním. Podařilo se mi využít nabídky studentských zlevněných letenek od vlády SRN. Tu dobu, kdy celá Amerika znala Havla a každý se o mě zajímal prostě nikdy nezapomenu.
Máme možnosti v podnikání a budování vlastních firem, případně naprosto svobodné volby zaměstnání. No k nezaplacení.
V roce 1992 začala éra internetu, který zcela změnil fungování života na zemi. Na to po pár letech navázala éra mobilních telefonů a doba mobilního internetu. To zcela změnilo možnosti získávání informací a našeho vzdělávání. Samozřejmě jsme se na něm a na sociálních sítích stali závislými.
Extrémně se zmenšil a propojil svět. Když já byl v Americe v roce 1990, tak jsem rodičům volal jednou za 14 dní z telefonní budky. Na 3minutový hovor jsem potřeboval tehdy 15 dolarů ve čtvrťácích. Když byl můj syn před 7 lety v Americe, tak mi volal skoro denně a skoro zadarmo.
Zažili jsme vstup ČR do NATO a EU. Vrátili jsme se do skupiny civilizovaných zemí, kam jsme před válkou patřili. Ta hrdost a důležitost okamžiku, kterou jsem tenkrát zažíval nikdy nezapomenu. A význam vstupu do těchto organizací si plné síle uvědomujeme v posledním roce, kdy na Ukrajině zuří válka.
Zažíváme přelomové období, kdy se nastavuje nové bezpečnostní uspořádání světa. Máme to štěstí, že ho zažíváme jako součást nejbohatšího společenství a válka se nevede u nás.
Máme možnosti a znalosti, jak pečovat o naše fyzické a duševní zdraví a tím si jednak zpříjemnit život, ale zároveň i podstatně zlepšit jeho kvalitu.
Žijeme v nejbohatší době, jakou kdy lidstvo zažilo.
Máme možnosti neomezené volby, jak strávit svůj život. Jsme omezeni pouze svými schopnostmi.
Je dobré si občas to štěstí, které máme připomenout.
