Je to den, kdy Ukrajina slaví Den Nezávislosti. Letos to bylo 31.výročí od vyhlášení nezávislosti na Sovětském Svazu.
Letos to je zároveň smutné půlroční výročí ničím nevyprovokované války, kterou Rusko vede proti Ukrajině a potažmo proti celému civilizovanému světu.
Na výročí se bilancuje, hodnotí. Tuto válku s Ukrajinou žijeme společně i my. Pojďme si ukázat několik věcí, které se za poslední půlrok ukázaly, nebo vyplavaly na povrch. Nebude to kompletní seznam, jenom některé věci, které považuji za podstatné.
Jako národ jsme uspěli
Byli jsme jako jedni z prvních, kdo začal na Ukrajinu posílat zbraně a zároveň jsme přijali největší počet uprchlíků na počet obyvatel. Drtivé většině z nich jsme jako stát, nebo jako občané zajistili vcelku důstojné podmínky k životu a jejich dětem školy a většině i práci. Na Ukrajinu jsme poslali nebývalé množství finanční pomoci. Nevraživost nebo nedej bože nenávist vůči nim šíří jenom nevýznamné množství lidí. Bohužel nejvíce jsou slyšet dva vůdci opozičních populistů. Ale alespoň jasně víme, kdo je kdo.
Ukrajinci se zviditelnili jako hrdý a statečný národ
Kdo z nás před půl rokem vnímal Ukrajince jinak, než jako „chlapy na stavbě“, nebo jako „paní na úklid“, nebo jako prodavačku v supermarketu, co jí blbě rozumím. Buďme upřímní. Za půl roku ukázali celému světu, že jsou sebevědomý národ. Přiznávám upřímně, že jsem si začal podrobně všímat i jejich tváří. Nejsou to ty typičtí „ruský lívance“, které poznáte na první pohled, ale jsou to příslušníci naší, západní civilizace.
Rusko ukázalo, že je opravdu „Říše zla“.
Toto přirovnání použil 8.3.1983 ve svém projevu Ronald Reagan. Po dlouhých 40 letech je tento výraz aktuálnější, než byl tehdy. Rusko se ukázalo jako naprosto nespolehlivý partner a jako „stát podporující terorismus“. Navíc je na to podle slov svých představitelů hrdé. Připojilo se k banditským státům jako je Severní Korea, Kuba a Írán. Z politických důvodů USA s oficiálním vyhlášením váhají, aby nezablokovaly všechny možnosti vyjednávání. Ruská armáda pouze ničí a vraždí. Navíc i „vlastní“, ruskojazyčné obyvatele Ukrajiny.
To, v jakém světle se Rusko ukázalo má jednu obrovskou výhodu. Stalo se předvídatelným a ukázalo svou zaostalost. A nikdo příčetný ho nemůže považovat za partnera k jednání.
Zcela výjimečně použiji větu Miloše Zemana: „Rusko invazí na Ukrajinu nezískalo nic, ale ztratilo téměř všechno.“
Západ a NATO se sjednotilo
Země našeho civilizačního okruhu se nebývalým způsobem sjednotily a dokázaly, že v časech krize dokážou procesy, které řeší roky, vyřešit v řádu týdnů a někdy i dnů. Solidarita s Ukrajinou je nebývalá. Uvědomujeme si, že Ukrajinci opravdu bojují i za naši svobodu.
USA se vrátily do Evropy
Po změně v Bílém domě se USA opět vrátili do Evropy a opět se chopily spoluodpovědnosti za bezpečnost kontinentu. Zároveň se vysmívaný starý a neschopný Joe Biden ukázal v překvapivě dobrém světle a ukázal, že i on dokáže být leader. Ke gratulaci Ukrajině k výročí, přidal 3 miliardy dolarů další vojenské pomoci.
Podcenění Ukrajiny
Všichni, od Putina po všechny evropské politiky a prosté občany jsme podcenili Ukrajinu. 24. února se uzavíraly sázky, zda Rusko Ukrajinu dobude za 5 dní, nebo za týden. A Ukrajina se ubránila a přiznejme si, že na samém začátku bez naší pomoci. Pro mě poučení pro fungování i v živote. Nikdy nepodcenit nepřítele. Vlastně kohokoli.
Skončil ropnej mejdan
Bude to znít absurdně, ale Putin udělal touto válkou pro naší civilizaci mnoho. Zvykli jsme si topit doma na 25 stupňů, všude jezdit autem, plýtvat potravinami a vlastně všemi zdroji. To nám velmi rychle končí. A je to dobře. Zvykli jsme si nepřemýšlet a jednoduše spotřebovávat. Zvykli jsme si na nadbytek. Nadbytek všeho. My sami jsme toho nebyli schopni, až Putin nás probudil z naší letargie a nadbytečné spotřeby. Ne, neplánuji začít jezdit na koni a přestat používat splachovací záchod. Začněme ale spotřebovávat z rozmyslem. Dědeček mi často říkal: “Není bohat, kdo hodně má, ale kdo málo spotřebuje“.
