Jen co skončilo emočně nejnáročnější období roku, už už je tu bilanční masáž, kterou přináší konec roku. Podle mého se jí, kromě osvícených lidí, kteří žijí jen momentálním okamžikem, nevyhne snad nikdo. A tak ani já se tomuhle bilančnímu maratónu nevyhnu. Mrcha podvědomí začne úderem 27. prosince na tomhle projektu makat a vypíná až totální kocovinou 1. ledna.
Nevím jak u vás, ale u mě probíhá vyhodnocování uplynulého roku zásadně v polospánku večer před usnutím nebo v ranní fázi probouzení se, a to ve třech fázích.
Jsem úžasná
Nejdříve přijde ta nejpříjemnější fáze, tzv. poklepání si na rameno - vyhodnocování toho, co se mi v uplynulém roce povedlo, co jsem zvládla, na kterém kolbišti jsem uspěla, splnění i toho, co jsem vlastně neměla v plánu (to se počítá nejvíc), body sbírám i za to, co jsem úspěšně přesunula na někoho jiného. Už sebe sama vidím, jak se v posteli v poloze ležícího střelce lehce usmívám a uspokojením vrním.
.....ne úplně
Pak přijde fáze dvě, která už není tak příjemná – bilance toho, co jsem sice uskutečnila, ale moc se to nepovedlo, nebo dokonce vůbec. Tady ovšem poměrně slušně zafunguje pud sebezáchovy, kdy se sama v sobě omlouvám, že jsem vlastně dělala, co jsem mohla, a líp to prostě nešlo. Ráda si připustí, že nejsem dokonalá či robot a že všechny neúspěchy jsou vlastně velmi užitečné lekce. Ve finále se tedy probouzím ve veskrze pozitivním módu.
Nic moc
Po těchto dvou fázích bych moje podvědomé přehazování zamyšlení nad uplynulým rokem vidlemi s chutí ukončila, ale ouha, hlava jede dál, jako by mi neodpustila vypít kalich hořkosti až do dna. V poslední fázi bilance totiž hrnu před sebou vše, co jsem nevykonala, co po mě zůstalo nedodělané, co jsem nestihla a na co jsem se prostě „vybodla“. Pro mě nepochopitelně největší strašák a pocit provinění. Když mě tato fáze bilancování zastihne v ranním polospánku, obvykle se probouzím vlastním až hlasitým nářkem na slzami prosáknutém polštáři. Já vím, je to až patologické a řeknete si, že by s tím ta ženská měla něco dělat! Ale já už za těch pár let, co takhle bilancuju, vím, že vysvobozením bude úplné procitnutí a nastartování prozářeného dne vůlí být radostná a pozitivní, navzdory všemu, co se mi hlavou prohnalo.
Zkušenost nade vše
Splněno na 1, splněno na 3 - 5, nesplněno… suma sumárum, bilance je podržena a účet odcházejícímu roku vystaven. Ať dopadl jakkoliv, nikdy nepřestanu být plná dalších předsevzetí a plánů na další rok, na další krásný život. Protože uvědomění si například toho, co se nepovedlo, a poučení se z toho do dalšího bytí, je přetaveno ve zkušenost, tak cennou hodnotu, kterou si musíme každý odžít. A věřte, že já rozhodně zkušená chci být. A vy?
Hodně zkušeností v novém roce 2020, drazí příznivci fine50!
