Ne, nechci vám předhazovat vaše hygienické zvyklosti… Mám na mysli to, jak znáte své tělo, jak vnímáte jeho potřeby, pocity a třeba i nářky.
Pojďme udělat pokus: posaďte se co možná nejuvolněněji, ale držte tělo zpříma a neopírejte si záda o opěradlo. Zaměřte svoji pozornost na hrudník a… USMĚJTE SE! Prostě roztáhněte koutky úst od ucha k uchu, i když se vám nechce. A pak se přestaňte usmívat. A opět se usmějte! Pozorujte při tom střídání úsměvů a vážných tváří bedlivě všechny pocity, které máte na hrudi. Vsadím se, že tam něco, nějaké velmi jemné, subtilní pohyby ucítíte. Jako, kdyby se vám ten hrudník také roztahoval. A to je právě ten důvod, proč se máme usmívat – otvírá se nám krajina srdce! A uvolňují se do těla endorfiny, naše interní drogy štěstí…
Že jste nic necítili? Nevadí, ale bylo by dobré na tom zapracovat. Jak na úsměvu, tak na vnímání těla. Většina z nás se v tomto hektickém a stále se zrychlujícím světě snaží o to, aby tomu tempu stačila, a je pěkně napjatá. Svaly máme na prasknutí a tvrdé i tehdy, když se snažíme odpočívat. Aniž bychom si to uvědomovali…
Historie se opakuje
Byl jsem úplně stejný – vrcholový sportovec, vrcholový manažer, neustále v pohybu a neustále ve stresu z nároků, které na něj mělo jeho okolí. Vlastně to začalo už v dětství: „Musíš vyhrát!“, „Musíš přece být doktor!“ „Když nemůžeš, přidej!“ Musíš, musíš, musíš… A páteř to nedala a pod tou tíhou se zbortila… Jeden políbený fyzioterapeut v motolské nemocnici, kde jsem strávil hodně času, mne pak naučil čínské cvičení Osm kusů brokátu. A já to cvičil poctivě a denně a už nikdy jsem neměl tak strašné bolesti, jako tenkrát. Ale stále jsem byl ředitelem, stále jsem bojoval na poli businessu („Nevystrkujte hlavu ven, tam se střílí!“) a stále byl v reklamě („Neříkejte mojí mámě, že pracuji v reklamě, myslí si totiž, že mám slušnou práci jako pianista v nevěstinci…“). Takže nic moc. Tedy ta páteř. Rozhodl jsem se, že tudy moje cesta zjevně nevede. Zkusil jsem to jinak – vlastní podnik. Debakl. Další zhoršení zad.
Tak jinak
Jenže právě ty krize jsou ty okamžiky, které znamenají zlom ve vašem vnímání světa a sebe samého. Neměli bychom je propásnout. Něco starého pročistí a udělají prostor na to nové. Takže když už jsem uměl Osm kusů brokátu, snad tu nejuniverzálnější sestavu cviků, které může tisíce let stará čínská moudrost nabídnout, rozhodl jsem se ji hlouběji prozkoumat. A nejen ji, ale i filozofii, která vedla k jejímu sestavení. A ejhle, dozvídal jsem se, že taoisté dokáží v těle nejen ovládat toky energií, ale třeba i pohybovat jednotlivými orgány, když to je potřeba. Že tělo, tělesná energie a mysl jsou vlastně jeden systém. A protože vše, co jsem se dozvídal, odpovídalo mému původnímu vzdělání přírodovědce, uvěřil jsem jejich metodám. Učil jsem se cítit každý jednotlivý sval v těle, impulzy, které vysílá pohybující se energie a všímal si toho, jak dýchám. Uvolňoval a protahoval svaly, aby myofasciální dráhy (to si vygooglujte!) byly volné a nebránily pohybu energie. A postupně se mé tělo uvolňovalo, měklo a přestávalo bolet. Mohl jsem se (dokonce!) otočit při couvání autem dozadu…
Takže teď pomáhám jiným naslouchat svému tělu, vnímat jeho drobné impulzy a opustit potřebu neustále mít vše, a tedy i své tělo, pod kontrolou.
Stává se vám, že máte pořádný vztek? Určitě ano… Dokážete si uvědomit, co se vám v takové chvíli děje v těle? Stoupá vám horko do hlavy? Začne vám hučet v uších? Začnou vás pálit tváře a oči? Zrychlí se vám dech? Počítám, že něco z toho to určitě bude. Nebo třeba všechno. Jenže on vás naštval váš šéf a vy nemůžete vybouchnout a ten přetlak pustit… A co se s tou energií, která vám odněkud z jater nebo žlučníku vylétla nahoru stalo? Někde v těle možná zhoustla a začala vám dělat potíže. Možná, že se vydala do žaludku a ten vás začal bolet. Možná vás rozbolela hlava…
Víte už, kam mířím? Že vaše emoce a tělo spolu hodně úzce souvisí. Že se můžete naučit vnímat, kde v těle vám která emoce způsobuje neplechu. A postupně, že můžete ty emoce rozpustit, rozdýchat. Ale o tom snad v nějakém dalším pokračování.
Zkuste si zatím takhle večer lehnout na záda (je to paráda, ale knížku/tablet zatím odložte) a soustřeďte se třeba na oči. Zavřené. A zkuste je maximálně uvolnit, povolit, relaxovat. A pak pokračujte, kousek po kousku, sval po svalu, celé vaše tělo. Že dřív usnete? Tak dobrou!
