Jsme prý jedna z nejateističtějších zemí světa. Víra sice u nás měla stejně silnou tradici jako jinde, ale čtyřicetiletá komunistická mašinérie z nás vyrobila téměř dokonalé bezvěrce. Totiž ne tak docela! Spoustu lidí převrátila právě na víru ve zvrácenou komunistickou ideologii. A vedle nich se krčila jen hrstka oficiálních a zbytek utajených věřících.
Dnes už se nemusí nikdo skrývat se svou vírou. Naopak, portfolio těch tradičních evropských božstev se rozrostlo o další světová, zejména ta východní.
Víra ovšem není nějaký produkt, který si můžeme koupit na krámě. Ani to není něco, co bychom si mohli nějak vědomě přivodit. Víra je vědomí něčeho, co nás přesahuje. Víra je dar, který nás buď potká, anebo ne.
Jsem přesvědčená, že v každém z nás, bez ohledu na věk, inteligenci, původ, barvu pleti, pohlaví …. je schopnost v něco věřit zakotvená. A každý se aspoň jednou v duchu k něčemu modlil.
Modlitba, ta niterná tužba a prosba v jednom. Ta intimní naděje. To vyřčené přání a zároveň slib srdcem.
Ať už to nazveme jakkoliv, každý z nás se někdy v duchu upínal k nějakému zbožnému přání a vysílal jej tam, kde tušil podporu. Modlil se.
Ano, přiznávám se, i já se modlím. A to nejen v nějakých pohnutých chvílích, nýbrž každý den. Nejsem zastánce nějakých hromadných modlitebních shromáždění čili většinou sama, v tichosti a pokud možno v přírodě.
A za co že se modlím? Klidně sdílím (a s dovolením pominu ta niterná/osobní), protože věřím, VĚŘÍM, že možná vysíláme podobná přání:
- abych na přímé a jasné otázky nemusela nikdy lhát (raději mlčím)
- abych měla odvahu a sílu pomáhat, když druzí jen stojí a čumí
- aby zvířata, co jím, před smrtí netrpěla
- abych nemusela nikdy poslat svého syna do války
- aby nám příroda odpustila, co na ní pácháme (já se fakt snažím, fakt…)
- aby vláda, co jsme si zvolili, byla osvícená a konečně začala konat!
- abychom měli už konečně důstojného prezidenta
- aby už nebyl covid nebo jakýkoliv jiný sajrajt
- aby neubývala voda v řekách a nevysychaly potoky aj.
- aby naše společnost byla otevřenější a lidi se netvářili na potkání jak „kakabusy“
- aby každý po sobě na veřejnosti (a nejen tam) uklidil a na zas*ral
- aby lidi méně jezdili auty a víc chodili
- a aby s každým p*dem nechodili k doktorovi a zkusili se nejdřív zamyslet nad svým životním stylem, jestli by něco nechtělo změnit
- aby pošty nebyly pořád tak přeplněné
- aby….
Klidně pokračujte, a modlete se. Modlitba, ať už jakoukoliv formou, nás přivádí k sobě. A posílá naději do našich srdcí.
Tak Amen
