Kdyby mi někdo na začátku tohoto léta položil anketní otázku, jaká je podle mě ideální dovolená?, asi bych mu nedokázala odpovědět. Jednak proto, že v době „covidové“ (a že stále ještě byla!) bylo těžké odhadnout možnosti a popustit uzdu své covidem zadupané fantazii. Jednak proto, že pro mě není ideální dovolená určená ani tak místem, ale spíš jak a s kým ji prožiju.
Když jsme se tedy s přáteli zamýšleli, jak toto léto oddychově pojmout, naše úvahy se ubíraly značně omezeným prostorem. A když jsme na jednu misku vah položili všechny ty „vopruzy“ (= odlišná opatření proti covidu) s cestou za mořem do zahraničí a na druhou pobyt v Česku, jazýčky vah se přiklonily pro rodnou hroudu.
Čtrnáct dní TADY? A co tu budeme dělat?, křičelo nehlasně moje vnitřní já, ačkoliv jsem s dovolenou v Čechách souhlasila. Upřímně, neuměla jsem si moc představit místo, které by mě uspokojilo natolik, abych přestala myslet na tyrkysové moře, jeho vůni a chuť mořských ryb. Ale naštěstí moji přátelé mají další dobré přátele, a tak jsme první týden strávili na chalupě ve Šluknovském výběžku bohapustým lelkováním a druhý na obří chatě v Krkonoších pěšími túrami.
Tuhle kombinaci můžu jenom doporučit.
Obavy, že doba covidová nažene všechny Čecháčky stejně jako nás do veškerých odlehlých koutů Česka, se nenaplnily. Aspoň ne v případě kouzelné vesničky Doubice, kde jsme strávili první týden a kde bylo příjemně liduprázdno. V místních čarokrásných voňavých lesích jsme jen zřídka kdy měli příležitost pozdravit kolemjdoucí a v městečkách se skoro nebylo koho zeptat na cestu. Přesto nebyla nouze o místa, kde jsme si mohli dopřát dobrou kávu, našla se i překvapení, jako galerie na kraji vesnice doslova vydupaná ze staré fabriky anebo jiskřivé pivo z lokálního minipivovaru. Jinak jenom ticho, klid, slunce a letní nuda. Ne nadarmo se této oblasti říká „mozkové lázně“.
Tenhle maxirelax se nám hodil, protože vysoko v Krkonoších jsme silami opravdu nešetřili. Překvapivé, jak tyhle kopce prověřily naší kondici. Jo, to bylo to úplně jiné, než si nachodit svých deset/dvace/třicet… tisíc kroků někde po rovině kolem řeky, natož na běhacím pásu. Tady si plíce říkaly neustále o pořádnou dávku kyslíku a nohy časem vnímaly každý kilometr, metr, centimetr… Nicméně tělo si na režim „dolů x nahoru“ zvyklo poměrně rychle a hlava vyčištěná už Šluknovem se začínala otvírat novým vjemům; konečně si člověk začal uvědomovat víc sám sebe, najednou viděl jaksi „dál“ a „výš““. I z Krkonoš jsme tedy odjížděli, byť fyzicky unaveni, nabiti energií jako málokdy.
Čtrnáctidenní dovolená v ČR byla tedy překvapivě dobrou zkušeností, očista organismu dokonalá. A jaké jsou hlavní výhody takové dovolené v Česku?
Asi nejvíc téměř nulová organizační zátěž – žádné letenky, žádné počítání v cizí měně, žádné komplikované přesuny. Potom odpadá konfrontace s cizí kulturou, jazyková bariéra. Člověk se pohybuje ve známém prostředí, čili odpadá jakýkoliv stres, že něco nezvládne, a může se plně soustředit jenom na odpočinek.
A proč o tom píši až teď, když se zdá, že dovoleným je vlastně pro letošek odzvoněno? No protože dovolenou v Česku si můžeme udělat kdykoliv. A vždycky to vyjde.