Když jsem ve svém posledním blogu Muži a jejich hledání pevné půdy pod nohama otevřela téma evidentních změn v postavení mužů ve společnosti, netušila jsem, jaké emoce a jak moc ohnivé diskuse to vyvolá, a to nejen u čtenářů, ale i u mých redakčních kolegů – mužů.
Pouhopouhé připuštění faktu, že ženy uchopují kormidlo, stoupají na společenském žebříčku, a tak trochu předbíhají dosavadní vládce světa, se vyjevilo jako strašák pro mnoho představitelů silného pohlaví. A to i mezi mými mužskými osvícenými přáteli!
Ráda bych čtenáře a vlastně i sama sebe ujistila, že se stále pohybujeme v jakési obecné rovině problematiky, která ctí většinový trend. Nemůžeme totiž pominout jedinečnost každého – fakt, že se někdo už se jako dominantní či submisivní rodí, ať je to muž nebo žena.
Co to vlastně je, co muže na emancipaci tak irituje, zavádí je do slepých uliček a paralyzuje?
Možná to, že nebyli na takovou „soutěž“ s ženami připraveni. Jejich pozice byly dlouhou dobu neotřesitelné, jejich prostor poměrně jasně vymezený. Historicky nějaký čas prostě vládli světem.
A najednou ženy frčí, jedou, mají tah na branku – vše vyjádřeno terminologií, která se donedávna používala ve spojení právě a jenom s muži.
Není divu, že muži najednou zírají, přešlapují a nevědí. Co dělat?
Tak když jim nestačíme, přitvrdíme trochu. Nebo naopak zjemníme a přiblížíme se jim po jejich? Co říkáte, chlapi?
Upřímně, nechtěla bych být v kůži současných mužů. Nemají to vůbec lehké. A jak jsem minule psala, nemám pro ně ani žádné zázračné řešení.
Ale něco mě přeci jenom napadlo. Totiž jakýsi vnitřní hlas, intuice, mi napovídají pár osobních doporučení, které by se mohly mužům hodit:
- Buďte prosím i nadále galantními a gentlemany. Klidně mě první pozdravte, podržte mi dveře a pochvalte mi šaty. Nedám vám facku ani si nebudu myslet, že tím někam míříte.
- Zaplaťte za mě první večeři či pivo a nečekejte za to „něco“. Příště bez řečí zaplatím já nebo vám přispěju na útratu.
- Všimněte si, když mě něco trápí a nabídněte mi pomoc. I když jí odmítnu, věřte, že na tohle gesto nikdy nezapomenu a oplatím.
- Když trochu přeberete a nemáte své jednání úplně pod kontrolou, dobrovolně se někam ukliďte a neobtěžujte svými silnými řečmi.
- Zkuste se neprosazovat za každou cenu, i když jste chytřejší, silnější a bohatší.
- Nechte mě někdy řídit auto a nemluvte mi pak do řízení. Slibuju, že se budete cítit bezpečně a zrelaxovaně.
- Přestaňte si myslet, že ženy milují sladký alkohol, a objednejte mi pořádný silný rum.
- Nelžete, že nechrápete – stejně se to dříve či později provalí.
- Nedělejte se většími – vedle mě je větší každý a ocením spíš velikost ducha.
- Podpořte mě a zastaňte se mě, když cítíte, že jsem v právu a někdo mi křivdí.
- Pomozte mi s čímkoli těžkým. Ráda vám to břímě přenechám, poděkuju, a ještě složím kompliment.
- Klidně projevte soucit a upusťte slzu, když to na vás přijde. Nebudete v mých očích slabochy, naopak spíš ocením, že nemáte srdce z kamene a uvnitř vás spí citlivý člověk.
- Nesnažte se ženám vyrovnat formou, která je vlastní jen ženám – stanete se v mých očích směšnými.
- A nebarvěte si vlasy! Radši pleš, než trapná kamufláž 😊.
Na závěr vám prozradím modlitbu jedné mojí kamarádky: Pane Bože, prosím o muže, který by mě milovat, ctil a chránil.
Teď ale vážně nevím, proč jsem psala těch mnoho řádků nad tím, když v tomhle je podle mého všechno.
