Ať se děje co se děje, lidé dělají pořád dokola stejné věci. Chtělo by se říci stejné chyby. Je vlastně jedno, co se venku děje, pořád něco hledáme.
Současná situace nám dává další možnost naučit se, nebo spíše potrénovat něco, co se dá nazvat "hledání rovnováhy". Řekl bych, že celý život je hledáním rovnováhy.
Tendence
Stejně jako hospodářský cyklus má tendence se neustále dostávat do rovnováhy. Po ekonomickém poklesu následuje vyrovnání, oživení, růst. A po růstu, kdy se ekonomika přehřeje následuje zase pokles. A tak pořád dokola.
Volební výsledky se dají také vykládat podle podobného vzorce. Jednou převládne tendence doleva. Poté, co se potenciál levicových stran vyčerpá, nastupuje tendence doprava. Případně se volí s tendencí vyrovnávat. Pokud v parlamentu vládne levice, v ostatních volbách (obecních, krajských, senátních) se volební preference přiklánějí na druhou stranu. I tak relativně homogenní společnost, jako je ta naše tenduje k hledání rovnováhy. Co teprve v takových heterogenních společnostech jako třeba v USA, Británii, nebo Německu.
Člověk je obrazem společnosti a naopak. Proč by měl být člověk jiný, než společnost jejíž je součástí.
Nová situace
Současná situace nám dává možnost (a nutnost) hledat rovnováhu v každodenním životě, který se pro většinu z nás naprosto zásadně změnil. Většina z nás nechodí standardně do práce. Buď má nařízený nebo dobrovolný home-office. Někteří už jsou bez práce.
Někdo hledá rovnováhu mezi časem stráveným s blízkými a časem, který nutně potřebujeme strávit sami se sebou. Což v současné situaci nemusí být úplně jednoduché.
Další hledá rovnováhu mezi množstvím pohybu a množstvím stravy. Což podle vyjádření mnoha kamarádů a kolegů může být také oříšek.
Otázkou pro lidi, kteří nemohou chodit do práce může také být otázkou, zda v současné době makat na maximum, nebo to celé pojmou jako fajn dovolenou, ponořit se do knih, brouzdání po netu a konzumací filmů a jídla.
Práce versus volný čas
Další nerovnováha k řešení, která v mnoha případech nastala a kterou řeším i já, je nerovnováha mezi prací a volným časem. Tím, jak jsme přešli na home-office, každým dnem se vrší práce, protože máme pocit, že všichni mají spoustu času. "Vždyť dřepíš doma, tak na to máš čas", slyším v podstatě každý den, co jsme se dostali do karantény. Je skvělé, že projekty jedou dál. Pánbuh zaplať, že je práce. Je mnoho lidí, kteří jsou na tom hůř.
Je pravda, že člověk ušetří mnoho času tím, že se nikam nedopravuje, nemusí na nikoho čekat, během meetingů na Skypu nebo Hangouts se nedá telefonovat. Nechodí na obědy do hospody, nechodí na kafíčka. Efektivita se podstatně zvýšila.
Najednou jsem ale zjistil, že to, co člověk časově ušetří, stejně věnuje práci a často něco navíc. Mám už čtyři dny v denním plánu práce na zahradě, dlouhé chození, kolo. Když všechno dodělám, zjistím, že je venku tma a tak stihnu už jenom tu procházku.
Dneska to vypadá zase úplně stejně. Od zítřka jdu do rovnováhy. Na kolo pojedu hned ráno a pracovat začnu o něco později.
Takže milí kolegové a kolegyně: "Zítra ráno už mám jeden meeting od 9 do 10 hodin (jedu na kolo) a abych nezapomněl, od 15 do 17 se musím připravit na jednání další den." (Musím už konečně pohnout s tou zahradou).
Dělám jenom to, co dělám celý život. Hledám.
