Jako dvacítku – vroucně, vášnivě a bez omezení!
A tady by mohl můj článek skončit, protože bylo řečeno vše. Jenže, kdyby to bylo tak jednoduché? (Jako že je! 😊)
Dej mi svátek
Už slyším všechny ty zapšklé hlasy některých FINE50 vrstevnic: Aaaale, dej nám pokoj s horoucí a vášnivou láskou! V tomhle věku chce už člověk mít spíš klid. Zejména si vybavím jednu mojí výbornou kamarádku, takovou ranařku, jak utrousí: Hele, Ire, mluv laskavě za sebe, jo? Mně už nějaký ten vášnivý vztah fakt netankuje.
A ne. Právě, že nechci vůbec mluvit (psát) za sebe. Pořád totiž věřím, že těch, co na hravý vztah a vášnivé chvíle nerezignovali, je více než méně. Otvírám toto téma za všechny, co to ještě nevzdali. Ale i pro ty, co se takovým myšlenkám brání, zadupávají je, jen aby nečeřili stojaté vody a aby je snad nějaký ten závan vášně nespálil.
Náruč hraběte Peyraca
Už jsem na stánkách FINE50 vícekrát psala o touhách a snech, o vášni, které není třeba se vzdávat ani ve zralém věku. Sny a touhy jsou totiž nedílnou součástí našeho života, bez ohledu na věk. Možná se s časem mění, ale měly by v našich životech zůstat. Jako cukr, jako koření, jako pohon pro naší životní sílu.
Možná si společně vybavíme scénu z Troškovy komedie Slunce, seno a jahody, jak Škopková v zástěře u stolu v kuchyni a před televizí štká nad romantickou scénou z Angeliky, zatímco Škopek pochrupuje v trenkách, v zapraném povyhrnutém nátělníku a s pivem u otomanu. Ten její pohled mluví za vše – touha být v náručí neodolatelného hraběte Peyraca a cítit tak jeho vášnivé polibky.
Zralost sny a touhy neobrušuje
Každá žena touží po krásném a vášnivém vztahu, i padesátnice Jenom zoufalkyně by odmítala pozornosti a ohledy, kterých si neužila možná ani v těch dvaceti. Nebude se přeci zříkat pugétu, užije si lichotky, galantního chování, pozvání do kina, na koncert, večeře, ať už při pověstných svíčkách, nebo v hlučné pivnici (podle gusta, načíst ženu a trefit do jejího vkusu není, vážení mužové, zas´tak těžké!), užije si procházku za ručičku, letmé dotyky i to vášnivé milování.
Často si naše děti, stejně, jako jsme to měli patrně i my u svých rodičů, nechtějí připustit, že se jejich matka (rodiče) může oddávat skoro tak intenzivním zážitkům, jaké mají oni ve svých -nácti, -ceti.... Natož, když už jsou třeba i babičkami.
Jenže jednak dnes není vzácností, že babičkou se žena stává klidně před padesátkou, jednak dnešní babičky zdaleka nepřipomínají tu ze Starého bělidla – vypadají mladistvě, jsou v dobré kondici a žijí moderně. Stav babička už dávno není diagnóza, se kterou se musí ženská odšoupat ke kamnům do kouta.
Nedávno mi můj syn při příležitosti, kdy jsem si vybírala novou postel a zauvažovala nahlas, zda není moc úzká, s ironii řekl: No, mami, na TO už jsi snad dost stará, ne? Právě tohle láskyplné pošťouchnutí mi připomnělo, jak podobně jako my i naše děti smýšlí o vztazích a intimním životě matek FINE50.
Přidaná hodnota
Láska. To magické slovo. Už když ho člověk vyslovuje, jako by z úst vycházelo něco jemného, hladivého. Láska jako přidaná hodnota vášnivého vztahu, který zdaleka nemusí být úplně čerstvý, prostě jen naplněný. Lásku neodmítne NIKDO. Je totiž podstatou našeho JÁ. A mít srdce a náruč otevřené je tak přirozené, jako dýchání. A milovat v každém věku je na každý pád plus, nikdy mínus.
Pro tentokrát mi snad pánové prominou, že tenhle příspěvek byl tak trochu genderově nevyvážený, protože lze jen těžko u takové matérie teoretizovat a psát i za muže FINE50, když jste žena. Ovšem, troufám si tvrdit, že většina principů sedí pro obě strany.
Co říkáte?