Opět jsem si včera oddechl, že žiju v zemi, které žiju. To, když jsem se dověděl, že paní Čaputová nebude znovu kandidovat na prezidentku Slovenska. Mezi důvody, které uvedla bylo, že její rodině a dětem je vyhrožováno smrtí a její dcery musí být pod ochranou policie. Pro mě něco nepředstavitelného v roce 2023 ve Střední Evropě.
Situaci v posledním půl roce eskaloval bývalý premiér Fico, který je naprosto otevřeně proruský a deklaruje povolební spolupráci s fašisty. Slyšel jsem asi pět minut jeho projevu. Víc jsem nezvládl. Náš Tomio Okamura, jehož SPD je soudem uznané parlamentní fašistické hnutí se jeví jako vcelku sympatický, neškodný a trochu popletený japončík, co rád překonává rekordy v délce času bez vymočení se před televizní kamerou. A to je Tomio ve skutečnosti fakt nebezpečnej ksindl.
Opět jsem si včera oddechl, že žiju v zemi, které žiju. To, když jsem se dověděl, že v Polsku zemřela již třetí žena v důvodů neprovedení potratu, protože se lékaři báli trestního stíhání, kdyby potrat provedli. Ženy prostě nechali zemřít i přesto, že plod v jejich těle odumřel a ony skonaly na celkovou sepsi. Podobnou situaci si dovedu představit, že se mohla dít v době upalování čarodějnic. V Polsku platí nejpřísnější potratové zákony v Evropě. Se současnou vládou se k ještě větší moci dostala katolická církev, která je opravdu extrémně bigotní stejně jako vláda. Je opravdu lepší žít v zemi, kde ženy mají právo o svém životě, těle a těhotenství rozhodovat samy a svobodně.
Znovu jsem si oddechl, že žiju v zemi, ve které žiju. To, když jsem si jenom vzpomněl na Viktora Orbána.
Když jsem jel ráno do práce, ani mi nevadilo, když jsem slyšel ve zprávách o díře ve státní kase a už vůbec mi nevadily zprávy novelizaci zákona o střetu zájmu, který omezuje právo politiků vlastnit média.
A taky jsem se usmál na obraz, co mi visí v kanceláři. 🙂