Minulý týden se asi nikomu nepodařilo uniknout korunovaci Britského krále Karla III., alias prince Charlese, jak ho známe po celý náš život. Psala o něm snad všechna media na titulkách. Nejen světová, ale i naše. Člověk mohl nabýt dojmu, že se jedná o korunovaci našeho krále.
Myslím, že málokdo si nechal ujít alespoň část obřadu a následných akcí, s korunovací spojených, včetně mávání z balkonu Buckinghamského paláce. Stejně tak si málokdo nechal ujít následné diskuse.
Ty se odvíjely od prohlášení, že se jednalo o šaškárnu až po dojetí nad polibkem prince Wiliama svého otce, kterému přísahal věrnost. Stejně tak se vedou diskuse o tom, zda se do 21.století hodí, aby si muž a žena seniorního věku nasazovali na hlavu divnou barevnou helmu s drahokamy a potom se v ní producírovali před kamerami a po celém Londýně.
I mě všechny tyto myšlenky mi projely hlavou. Včetně v moderní době lehce absurdní přísaze Bohu, kterou pronesl král těsně před korunováním.
Po odeznění všech dojmů a pompéznosti obřadu dospívám k tomu, že se opravdu nejednalo o šaškárnu, ale o vyjádření úcty k dlouhé a slavné historii Británie a jejích tradic.
Navíc království a královskou rodinu podporuje přes všechny problémy a skandály relativně vysoké procento Britů (až 65%). Jsou symbolem kontinuity a tradice, které jsou i v moderní době důležité. Koruna je symbolem britské stability a dnešním velmi rozkolísaném světě. Symbolizují jakési pevné hodnoty.
Navíc Karel III. je sice trochu podivín, ale celý život se choval vcelku důstojně. Snad jenom kolem rozvodu s Dianou to mohlo být lepší. Milí rozvedení přátelé, kdo z nás se kolem našich rozvodů občas nechoval jako blbec. A to jsme se nerozváděli v přímém přenosu v médiích po celém světě.
Nakonec jsem Britům to království trochu záviděl. A říkám si, že inaugurace Petra Pavla taky trochu zaváněla korunovací. Nepřijel sice na Hrad v kočáře taženým šestispřežím, ale černým Superbem. Nepřísahal věrnost Bohu, ale jenom České republice. Nakonec ale taky mával s Evou z balkonu. A já byl na něj hrdej, stejně jako většina Britů na krále.
Symboly a tradice jsou i dnes velmi důležité. Dávají nám alespoň trochu pocit ukotvení v dnešní „době, co vymknuta z klubů šílí“. Slovy pana Hamleta.
God Save the King.