Když jsme v úzkých nebo na křižovatce, hledáme inspiraci, pomoc a podporu. Dnešní doba nabízí spoustu možností, kam se mohu obrátit, pokud nevím kudy kam. Tak jako se vším i v oblasti koučinku a mentoringu jsou lidé, kteří prošli dlouhým a náročným tréninkem a dalším sebevzděláváním a ti, kdo jsou nějaké rychlokvašky a na základě víkendového kurzu už se cítit být odborníky. Je nutno si obezřetně vybírat.
Není všechno zlato...
Hned v úvodu jsem začala užívat termíny, které možná ne každému jsou jasné, jen je slyší kolem sebe. Často se setkávám s názorem, že dnes každá druhý je kouč. Možná ano, ale platí, co je uvedeno výše, není kouč jako kouč.
A kdo je tedy kouč? Je to znalec metodologie koučinku, umí naslouchat a je empatický – to je asi moje definice.
Koučování (koučink) je proces, podporující hledání individuálních řešení a rozvoj člověka v jím zvolené oblasti. Kouč není trenér ani poradce, ale hledá řešení společně s klientem. Termín pochází z anglického slovesa coach (trénovat, vést).
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Koučování [online]. c2019 [citováno 16. 10. 2019]. Dostupný z WWW: <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kou%C4%8Dov%C3%A1n%C3%AD&oldid=17728976>
Pro mě je asi stěžejní to slovo PROCES, není to návod kouče pro klienta, jak má žít svůj život. Každý totiž někde v hloubi duše vlastně víme, co je pro nás nejlepší, co potřebujeme, jen je někdy těžké, neřku-li úplně nemožné, si to pojmenovat.
Důvěra
Tady pak nastupuje kouč, který s tím může pomoci a za použití jasně a dobře formulovaných otázek a jiných postupů přivést klienta k odpovědi na jeho vnitřní otázky. Každý koučink tak začíná zakázkou, kam se chci jako zadavatel zakázky dostat, co mě tíží. Jelikož se v průběhu setkání často klient svěřuje s citlivými věcmi je naprostým základem dobré spolupráce záruka ochrany informací a důvěra. Pro mě je důležitá také určitá chemie mezi mnou a klientem, proto platí, že po seznamovacím, tzv. nultém setkání, mohou obě strany koučování odmítnout.
Kouč nebo mentor
Často se mě lidé ptají, jakou oblast koučuji. Ono je to vlastně jedno, protože stěžejní je právě ten proces a ten je možno použít na všechny oblasti života, proto ráda říkám, že jsem kouč života a každý ať si tam dosadí, co potřebuje. Já jako kouč nemusím být odborník v dané oblasti, která mého klienta tíží, možná to ani není žádoucí. Pak bych totiž byla spíše v roli mentora. Tam je znalost problematiky výhodou, protože klient chce slyšet můj názor a zkušenost, jak by se k danému tématu mohlo přistupovat, případně jak to dělají jiní.
Po pravdě řečeno v praxi tyto oba směry ráda kombinuji, ale vždy klienta upozorním, že pokud chce, můžeme například v koučinku přejit do mentoringu, ale oba postupy musí být jasně ohraničené.
Ve všech oblastech, kdy se někdo snaží druhému člověku pomáhá je nutné dát si pozor na své ego, aby ho člověk sám příliš neprosazoval a také na to, zda tato oblast ještě spadá do mé kompetence. Tím myslím, že pokud někdo trpí nějakou závažnou duševní poruchou, nebo třeba depresemi, koučink pro něj asi nebude dostačující terapie a pak by kouč sám měl odhadnout na co stačí, a kdy je nutno klienta už odmítnout a doporučit mu jiného odborníka.
Ono totiž není tak jednouché najít někoho, komu se mohu svěřit, kdo je nestranný, ale motivovaný naslouchat. Za kým tedy jít ? Partner, kolega, rodič nebo kamarád bude vždycky v pozici někoho, kdo je vůči mně citově zainteresovaný, a tudíž nebude mít právě ten odstup a nadhled. Tady se domnívám je místo pro kouče nebo mentora jako dělané.
Koučinkem i mentoringem, se zabývám více než 10 let a moc mě to baví. Miluji tzv. aha efekty svých klientů, když se jim rozsvítí a najdou řešení, které třeba před tím vůbec neviděli, nebo jim nepřišlo na mysl. Největší přínos těchto aktivit právě vidím v tom, že klient věnuje svůj čas zastavit se, aby hlouběji prozkoumal oblasti, kde se necítí dobře a kde chce učinit nějakou změnu.
