Kritikou je myšlena věcná, promyšlená a diplomatická zpětná vazba. Vedena by měla být s dobrým úmyslem pomoci, či věci změnit k lepšímu. Tento stav je samozřejmě optimální.
Přijímání kritiky by mělo být zhruba obrazem předchozího odstavce.
Potud teorie. Praxe je ovšem taková, že ten, který kritizuje nebývá věcný, nemá to promyšleno a o diplomacii mnohdy nemůže být řeč. A na dobré úmysly dbají opravdu jenom výjimky.
Kritika je pro slabší povahy, nejisté a nesebevědomé lidi jako jed. Dokáže je zranit, ublížit jim, paralyzovat je. Dokáže jim způsobovat nespavost, sžíravou nejistotu. Neurotické stavy.
Ba co víc. Jenom představa kritiky to dokáže.
Kritika je něco jak odjištěný granát. Její účinky mohou být také devastující. Lidi blízké, které mám rád, kritizuji proto velmi opatrně a šetrně, protože jsem veden dobrými úmysly. Nechci jim ubližovat. Chci je posunout. Často chci posunout k lepšímu naše vztahy, takže chci pomoci i sobě.
Je tady i skupina lidi, které rád nemám.
