Po delší době vytahujeme zanedbávané téma a to cestování.
Není to Bůh ví jaká dálka, ale o to překvapivější krása.
Trocha nostalgie
Nataša objevila, že stále funguje hotel, ve kterém před 50 lety trávila týden s tatínkem. Přepadla ji nostalgie, že by se tam ráda vrátila a uronila nějakou tu slzu. Já objevil, že jsem na tom hotelu byl kdysi dávno při lyžování na jídle a tak jsem si říkal, že taky zavzpomínám. Slzu jsem neplánoval.
Navíc hotel má ve správě (a teď už i v majetku) zajímavá postava Špindlerova mlýna. Cestovatel Alexandr Bílek. I to vyvolalo zajímavá očekávání. A avizoval výbornou kávu a saunu.
Ve Špidlu jsem strávil opravdu hodně času. Před rokem 1989 tam měl podnikovou chalupu podnik, ve které pracovala máma. A tak jsem tam trávil někdy i 5 týdnů v zimě. Pro pobavení - za ubytování jsem platit jako dítě zaměstnance 8 Kčs/noc. Když jsem tam byl s kamarády, tak ti platili 20 Kčs. Tolik nostalgie.
Špindlerův mlýn
Špindl má v současné době trochu pošramocenou pověst. Je to tím, že po revoluci tam většinu nemovitostí skoupila podnikatelská “smetánka” a stalo se z toho středisko snobů. Tak to i víceméně zůstalo. Jinak je Špindl středisko, které se u nás asi nejvíce podobá obdobným v Rakousku. Poskytuje veškeré možné služby, většinou ve vyšších cenových kategoriích.
Do Špidlu jsme trávit čas nejeli. Šlo nám hlavně o túry v přírodě, lesy. Už dopředu jsme měli na každý den naplánované trasy, kam vyrazíme. Možností je opravdu hodně. Dokonce i pro nás kolenáře, kteří neradi chodíme z kopce dolů. Cílem několika okruhů je Špindlerova bouda, odkud každou hodinu jezdí autobus dolů do údolí.
Nikde nikdo
To bylo pro nás velké překvapení. V době prázdnin byl Špindl obsazen tak z 1/3 a na túrách jsme potkávali opravdu jenom minimum lidí. I já, nerudný misantrop jsem byl šťastný, když jsme po hodině chůze někoho potkali. Takže sen. Byl jsem z dob pře Covidem zvyklý, že na horách i v létě člověk potkává v sezoně relativně dost lidí. Ale tentokrát opravdu ne. Zajímalo by mě, kde lidé letos tráví dovolenou. Cestovky si stěžují, že mají málo klientů, státy mají mnoho omezení cestování včetně karantén. Statistika po sezóně bude zajímavá.
Zdravé lesy
Jsme milovníci Šumavy. Ta nám v posledních letech moc radosti nedělá. Prakticky všude jsou poničené lesy kůrovcem. V některých místech opravdu dramaticky. Po loňských zkušenostech z Vysočiny, kde jsou lesy prakticky zničené, jsme se obávali co uvidíme v Krkonoších.
A byli jsme velmi příjemně překvapeni. Lesy prakticky bez kůrovce, zdravé. I místní lidé nám to potvrdili, že zatím ano. KRNAP se velmi snaží. Vysazuje odolnější dřeviny a kombinuje je i s listnatými stromy. V Krkonoších existuje stejný problém, jako na Šumavě - smrková monokultura, která se velmi náchylná k napadení.
Pravda letos a vloni přírodě pomohly deště, které se k nám po letech vrátily. Lesy jsou zdravě zelené, roste spousta borůvek, malin. Potůčky jsou plné vody. Všechno vonělo. Prostě krása. Připadalo mi to, že lesy v Krkonoších vypadají o dost lépe než za mého mládí.
Většina horských bud funguje, takže je kde se najíst a dát si i točené.
Skoro bych řekl, že jsme znovuobjevili Krkonoše jako pravidelný cíl našich dovolených nebo alespoň prodloužených víkendů.
