Pokrok je skvělý. Tedy pokud lidem přináší zlepšení jejich života a oni s ním dokáží držet krok. Pokrok ale může přinést i zhoršení života. V krajním případě i výrazné zhoršení, milionům lidí a to ve velmi krátké době. Domnívám se, že v této fázi nyní jsme. A pokud s tím něco neuděláme, dopadneme jako lidstvo špatně.
Posledních 250 000 let se to opakovalo stále stejným způsobem, generace za generací: člověk se narodil, prožil celý svůj život a když umíral, svět a společnost kolem něj byly stejné, jako při jeho narození. Občas nastala nepatrná změna a jednou za mnoho generací nějaká větší. Tomuto stylu života se homo sapiens přizpůsobil – fyzicky i společensky.
Pokrok probíhal, ale nebyl v průběhu dějin rovnoměrný – ještě před tisícem let byl za jeden lidský život nepatrný. Postupně ale začal zrychlovat. Období renesance od 14. století v Evropě odbrzdilo lidskou kreativitu. Vynález knihtisku v 15. století a s ním spojené masové šíření vědomostí proces velmi urychlil. Průmyslová revoluce v 18. století jej opět akcelerovala. Všeobecné používání elektroniky v 20. století vývoj zrychlilo na dříve zcela nepředstavitelnou úroveň. Posledním střípkem do této mozaiky je náhlé objevení se umělé inteligence, která všechny svou dokonalostí ohromuje a má potenciál změnit lidstvo nevídaným způsobem.
Koncem 20. století se již kompletní znalosti lidstva zdvojnásobovaly každých 10 let. Nyní je to ještě rychlejší. Jak dlouho to zrychlování může ještě trvat?
Znalosti lidstva ale vždy jen nerostly. Byla i období, kdy naopak klesaly. Gigantické a nesmírně složité Římské koloseum postavené za pouhých 10 let v roce 80 n.l. bylo vrcholem stavitelství. Evropa však poté upadla a nebyla schopna nic podobného postavit následujících skoro 2000 let! Angkor Vat, tehdy největší město světa s milionem obyvatel (Londýn jich měl 20 000), vyspělou kulturou a obřími stavbami zaniklo a bylo pohlceno džunglí kolem roku 1200 a dalších 500 let o něm nikdo nevěděl. Také písmo bylo vynalezeno několikrát a následně opět zapomenuto.
Po celou dobu lidstva byl pokrok brán jako něco pozitivního. Člověk se učil účinněji odolávat silám přírody, uživit se efektivněji, přežít déle, vytvářet větší společenství, zkrátka mít se lépe.
Po celou dobu také platilo, že znalosti lidí jsou důležité a že starší, tedy zkušenější lidé jsou vždy za své vědomosti váženi a oceňováni. Tento tisíce let prověřený princip během posledních 30 let zmizel. Nyní jsou to často mladí, kteří často mají větší znalosti než staří nebo jsou schopni je rychleji získat. Čím je však člověk starší, tím je fyzicky i duševně méně flexibilní. Pokud tedy budeme mít všichni perspektivu, že ve stáří nebudeme světu rozumět a nebudeme ani pro mladé důležití, k čemu to povede?
Mám za to, že nyní jsme se dostali příliš rychle na vrchol. Pokrok je zkrátka příliš rychlý na to, abychom se mu jako jednotlivci i jako celá společnost dokázali přizpůsobit. Nevýhody a rizika již začínají převažovat nad výhodami.
Auto, které zrychlí z nuly na 100 km/h za 10 sekund je dobré pro svého majitele i pro okolí. Pokud to však dokáže za 1 sekundu, je pro svého majitele i pro okolí nebezpečné.
Pokrok není špatný. Špatná je jen jeho rychlost v posledních desetiletích. Pokrok nelze zastavit. Můžeme se však pokusit jej trochu zpomalit a dát tak šanci společnosti se mu přizpůsobit.
Co nyní můžeme dělat, jaké máme možnosti a perspektivy?
- Budeme dělat totéž co dosud
Pokrok bude stále zrychlovat. Nebude síla, která by ho zkrotila. Společnost se začne dělit na ty, kteří s touto rychlostí dokáží držet krok a na ty ostatní. Postupně, ale mnohem rychleji, než si většina lidí myslí, se mezi ostatní dostanou skoro všichni. Ostatní budou zbyteční. Jejich kvalifikace bude k ničemu, budou jen spotřebovávat zdroje. Nakonec někdo nebo něco usoudí, že nejsou potřeba a zbaví se jich.
Tato možnost je nejpravděpodobnější a povede ke katastrofálním důsledkům.
