Jezdíme s Markem každý rok na sklonku jara do Itálie do hor, trochu si zasportovat, vysaunovat se, ochutnat skvělou kuchyni a zafilosofovat si bez přítomnosti partnerek a dětí.
Letos jsme se rozhodli udělat změnu. Zjistil jsem že přímý let Praha - Marrakeš stojí něco přes dva tisíce (někdy i méně :-)) a to znamená, že za dvě zpáteční letenky dáme méně, než za naftu při cestě autem do Itálie a zpět. Navíc tím pošetříme životní prostředí, protože letadlo by stejně letělo i bez nás. Máme hned na začátku dobrý pocit, že jsme podstatně snížili naší uhlíkovou stopu. Je dobré začít hned něčím pozitivním.
Maroko je pro nás vlastně nejbližší exotická země. Jeho vzdálenost z Prahy je 4,5 hodiny letu. Nejezdíme s cestovkami, ale na vlastní pěst. A tak to bylo i tentokrát. Příprava byla jednoduchá, když se člověk nemusí o nikoho starat. V Maroku běžně fungují služby jako u nás a tak .....
Když přistanete v Marrakeši, vysadí Vás do nového, supermoderního letiště. Trochu jiná architektura, ale vysoký standard jakéhokoli mezinárodního letiště v EU. Vše dokonale čisté, personál mluví anglicky a francouzsky, úředník zdvořilý, pasová a celní kontrola nijak zvlášť obtěžující. Nevím, jak jsou na tom Francouzi, jako minulí kolonizátoři, ale my byli úplně v pohodě.
Jako zkušení cestovatelé jsme nezapomněli si hned na letišti koupit desinfekci. Desinfekcí nazývám při cestování tvrdý alkohol, který je problém v muslimské zemi sehnat, navíc během Ramadánu, který několik dní před našim příletem začal. Pokud jste lidé neřestní jako my, rozhodně alkohol a víno vyřešte hned na letišti. Ještě jsme si užili několik chvil v klimatizovaném prostoru letiště a vydali jsme se do města.
Zásadní informací pro cestování v Maroku je to, že ceny jsou opravdu smluvní. A další informací je, že muslimského obchodníka v podstatě urazíte, když s ním nesmlouváte. Mám to velmi rád, protože při smlouvání nejde ani tak o to získat co nejnižší cenu, jak se mnozí domnívají. To je příjemný, ale vedlejší produkt. Jde o komunikaci s místními lidmi a oni jsou rádi, když se s nimi bavíte a projevujete zájem. Cestuji primárně pro to, abych poznal a teprve potom viděl. A něco o zemi a místních zvycích se nedozvíte v turistickém průvodci, ale jen a pouze při přímé komunikaci s místními. Při čaji a nebo jejich proslulé silné kávě, kterou Vám každý obchodník rád naservíruje.
Zkrátka smlouvat jsme začali ještě před tím, než jsme si sedli do taxíka. Po Marrakeši je možno se pohybovat i pomocí MHD, ale nepředstavujte si něco, co máme v našich krajských městech. Prostě někdy nějaký autobus občas nějakým tím směrem zhruba někdy jede....Někdy i dojede. Používat taxíky je to nejjednodušší a relativně velmi levné. Během 2 minut jsme se dohodli na poloviční ceně než kterou taxikář navrhoval a navíc jsme to měli s objížďkou na dvě místa, která jsme chtěli předběžně vidět a rozhodnout se, zda se na ně půjdeme speciálně podívat.
20 minut jízdy a taxikář nás vysadil na Jemaa el Fna, což je hlavní náměstí v Marrakeši, kde se už mnoho století děje všechno důležité v tomto městě. Je to centrum života a obchodu, kolem náměstí se paprskovitě rozebíhají ulice a uličky největšího bazaru ve městě. Koupíte zde v podstatě cokoli. Televizi, pračku, kozí kopyta, sporák, živou slepici, syrové maso (ve 38st.C velmi lákavé), povlečení, kožené výrobky, sušené ovčí hlavy, drogy, vonné koření, prostě všechno. Mezi tím vším se peče maso všeho druhu, peče chleba, připravuje sladké. Řemeslníci vyrábějí svoje zboží ze dřeva a z kůže, takže se Vám běžně stane, že máte v botách plno čerstvých pilin. Jinak si ale všichni udržují svoje okolí v relativní čistotě. Platí tu, že jejich obchod je jejich vizitka. Postupně se ale některé části bazaru začínají rekonstruovat a standardizovat a tím pádem ztrácejí na své atraktivitě a autentičnosti.
Jemaa el Fna je po ránu prázdné, jen několik stánků s ovocnými šťávami. Nelze než doporučit. Místní dokážou vykouzlit naprosto lahodnou šťávu z ovoce, které jsme někdy ani neznali. Nuda z pomerančového a grepového freshe v našich kavárnách tady rozhodně nehrozí. Některé dokážou nahradit i celou snídani.
Během dopoledne je náměstí jen jakousi zásobovací plochou pro okolní bazar, ale především proto, co se tady bude dít večer. Večer se z Fny stane největší restaurace pod širým nebem, jakou jsem kdy navštívil. Je oslavou místní kulinářské historie a toho nejlepšího, co lze v severní Africe vypěstovat. Pokud na náměstí po 19 hodině vstoupíte, rozhodně s prázdným žaludkem neodejdete. I kdyby Vás nepřesvědčil žádný ze stovek naháněčů od jednotlivým stánků, neodoláte směsici vůní a barev, které Vás lákají doslova na každém kroku. Do toho vůně ohně a dřevěného uhlí, které se line z plných grilů. Mimo Ramadán se tady podává i pivo a víno. Během Ramadánu pouze voda a nápoje globálních značek. Mezi spoustou pochutin zde prožijí vrcholnou slast i milovníci mušlí, které zde dostanou za zlomek ceny proti Evropě. Co nás ale překvapilo, byla nabídka vepřového masa. Člověk navyklý na naše hygienické podmínky, bude na náměstí trochu v rozpacích, ale projel jsem opravdu mnoho zemí podobné kultury a nikde se mi z jídla nic nestalo. Je třeba jíst s rozmyslem a dodržovat bez výjimek zásadu pití vody pouze ze spolehlivě uzavřené lahve. A ta se koupí opravdu na každém rohu.
Pro gastroturisty, za které se považujeme a testujeme na našich cestách všechno je Marrakeš opravdovým rájem. Můžete se najíst během dne s místními kolem grilu na trhu za naprosto skvělé atmosféry, a stejně tak najdete v Marrakéši mondénní, luxusní restaurace, které si nezadají ani s těmi v Evropě. Jednu takovou jsme navštívili - La Terrace v centru. Vlastní ji a také nás obsluhoval francouzský playboy. Pokrmy byly lahodné - místní. A navíc nám k tomu naservíroval i pivo. I když byl Ramadán. Marocká kuchyně je mimořádně chutná. A je jedno, zda je servírovaná na trhu nebo v luxusní restauraci.
Maroko je známo tolerantním islámem a velmi osvíceným vladařem Mohammedem VI. O toleranci k ostatním náboženstvím jsem začal hovořit v souvislosti s vepřovým masem a akoholem, ale musím pokračovat i oblečením žen a to nejen turistek. Právě při zmiňovaných diskusích s místními při čaji, jsme se dozvěděli, že muslimky chodí zahalené víceméně z vlastní vůle. Režim není ani v nejmenším ortodoxní. Nepotkali jsem ani jednu ženu v burce (zahalení včetně obličeje, jenom síťka přes oči). Naopak jsme potkali ženy se zahalenými obličeji, které nebyly muslimky, ale Tuarežky z pouště. Ty věří, že když se na ně někdo dívá, bere jim duši. Pro nás ze střední Evropy byly tyto ženy velmi tajemné a přitažlivé. Nicméně, duši si vzít nenechaly.
Při diskusích jsme se samozřejmě dostali i na politiku, na krále a jeho zcela odlišné vnímání doma a ze zahraničí. Změny v životě místních lidí za posledních 20 let jsou zcela neuvěřitelné. Zvenčí to mohl posoudit Marek, který Maroko před 25 lety navštívil, "zevnitř" jsme to posoudili z rozhovorů s místními lidmi.
V Marrakéši je možno se ubytovat u letiště v jakýchsi apartmánech hotelového typu za pár korun i v nejluxusnějších hotelech světových řetězců. Proti gustu nic nemáme, ale my jsme zvolili přes Airbnb malý, krásný designový domek pár minut chůze od centra, v místním názvosloví riad. Riad je velmi populární forma ubytování. Jedná se více či míně zrekonstruované domy, kde si můžete pronajímat jednotlivé pokoje, nebo si riad pronajmout celý. Ten náš byl opravdu povedený. Byl to třípatrový atriový domeček se střešní terasou. Tu jsme navštívili pouze ze zvědavosti. Raději jsme užívali příjemného chládku, který poskytoval dům. V atriu rostla palma přes všechna patra. Nejen palma, ale množství dalších květin příjemně osvěžovalo vzduch. Dům byl velmi citlivě zrekonstruován a zároveň byla zachována jeho atmosféra. Měl všechny vymoženosti jako klima, wifi, mikrovlka, ale zároveň si držel historickou atmosféru. Majitelem byl Švýcar. Hned jsem si říkal něco o rozumné investici.
Samozřejmě, že jsme navštívili skoro všechny zajímavé a v průvodci doporučované památky, ale o tom si prosím přečtěte v průvodci. Jedna věc nás ale zaujala nad ostatními - zahrady. Na několika místech jsme na ně narazili uprostřed běžné zástavby. Když vstoupíte, ocitnete se v jiném, možná lepším světě. Nejen Evropané dokážou tvořit, kultivovat a udržovat krásné zahrady. I zde v Maroku lze zažít tento druh krásy. O co méně vody tady mají, o to více jsou zahrady zajímavější. Nad všemi ční jedna, kterou koupil a asi 20 let vlastnil Yves Saint Laurent s přítelem. Pro někoho prostě uměle vysázená udržovaná zahrada. Pro nás je to velmi zajímavá relikvie orientální vkusu zkombinovaná s estetikou známého módního návrháře. Zajímavě ztvárněné propojení kultur. Je příjemné pozorovat Yvesovu modř, zakomponovanou mezi rostlinami nořícími se do spousty vody v umělých jezírcích.
Čtyři dny na Marrakéš, pokud byste ji chtěli poznat do hloubky, nestačí. Pro zevrubné prozkoumání a zažití atmosféry je to tak akorát. Pro cestovatele, kteří nevytáhli paty z Evropy to bude docela dobrodružství. Z hlediska bezpečnosti jak fyzické, tak zdravotní se jedná o bezpečné, spořádané a relativně čisté město, kde lze bez obav vyjít v kraťasech, krátké sukni a triku bez rukávů. Jedině do mešity musíte být zahaleni a zahaleny. To je ale součástí respektu a úcty k jinému náboženství.
Myslím, že se Marrakeš stane postupem času vyhledávaným cílem digitálních nomádů. Zatím stojí ve stínu vyhledávanějšího Tangeru. Přímo ve městě se nachází několik coworkingových center, o nichž se dá říci, že jsou vybaveny podle evropských standardů. Město je to kosmopolitní a poskytuje mnoho možností jak kulturního, turistického tak kulinářského vyžití a je co by kamenem dohodil vzdálené od legendárního pohoří Atlas. A to je zajímavá cestovatelská destinace sama o sobě. Cenově je pro Evropana stále velmi přátelské. Přes všechny možnosti vyžití, poskytne útočiště i lidem, kteří se živí hlubokou prací. I v našem domečku jsme měli naprostý klid. Ani muezzin nás svými modlitbami nerušil ze spánku ani našich diskusí.
