Posledně jsem to vzala vlastně odzadu, když jsem popisovala svou pouť za španělštinou. Ta započala o rok dříve na malebném ostrově Menorca.
Když se chce člověk učit cizí jazyk je vždy výhoda jet do státu, kde se s ním mluví. Na Menorce je nejrozšířenějším jazykem katalánština, ale to bych se asi zpronevěřila našemu kodexu a zapletla se do nějakých poltických debat.
Trochu jiný kurz
Zůstanu tedy raději u toho, že úředním jazykem je španělština. Na webu jsme si našla jazykovou školu, umístěnou v hlavním městě Mahon. Naivně jsme čekala třídy plné dychtivých studentů, kteří se přes den biflují slovíčka a večer společně paří. Jaké bylo mé překvapení, když jsem dorazila na místo a ocitla se vlastně jen ve větším bytě.
Když jsem vstoupila do své třídy, kde byly asi jen 4 stoly, ruku mi podával budoucí spolužák, statný, opálený Brit, jako vystřižený z nějakého časopisu. Nezmohla jsme se na slovo, a to si myslím anglicky mluvím celkem obstojně. Tak s tímhle fešákem budu trávit 2 týdny intenzivní výuky? No potěš, to se asi nebudu ani soustředit. Z rozjímání mě vytrhl vysoce postavený hlas, který se smál na celé kolo – Sue, další účastnice našeho kurzu španělštiny pro začátečníky. V tu ránu jsem věděla, že se mi na kurzu bude líbit. Spontánní, optimistická a přátelská Sue, také Britka, se stala hned od prvního okamžiku mou kamarádkou.
Nikdy jsme si dříve tak neuvědomovala, jakou výhodu máme, že se zajímáme o cizí jazyky a v tom lepším případě, že nějaký cizí jazyk také ovládáme. To u Angličanů je to spíš výjimka. O to těžší je pro ně nějaký jiný jazyk se učit, nechci paušalizovat, asi je to dost individuální, ale cítila jsme jistou výhodu.
Učit se cizí jazyk přes angličtinu je samo o sobě docela zabíračka, ale nějaké mírné pokroky jsem zaznamenala. Být rodilý mluvčí ještě nezaručuje, že vás něco naučí. To byl i případ našeho učitele v prvním týdnu kurzu. Byl to vysokoškolský pedagog a jazyk jisto jistě miloval. Nevím, proč se upsal k tomu učit začátečníky počítat do deseti a vyprávět o cestě do školy. Jeho touhou bylo jasně jazyk rozvíjet a mazlit se s každým slovem, čehož jsme my pochopitelně nebyli mocni. Na další týden nám dali paní učitelku, která před tím asi učila naopak v mateřské školce. Jak jinak si vysvětlit, že jsme každou hodinu začínali zpěvem písniček pro předškolní děti. Byl to jiný přístup k výuce a nám naprosto vyhovoval.
Menorka je opravdu menor
Nebudu zastírat, že jsem si Menorku nevybrala jen a jen kvůli studiu jazyka. Věděla jsme, že je to nádherný ostrov s překrásným mořem a autentickou kuchyní. Po škole jsme měli vždy dost času vydat se prozkoumávat ostrov. Pro mě bylo pokaždé legrační, když jsme se třeba domluvili, že pojdeme na pláž vzdušnou čarou do půlky ostrova a po 20 minutách jízdy jsme byli na místě. Ještě aby taky ne. Menorka je ostrov pouze 50 km dlouhý a 16 km široký. To, co na mapě vypadá, jak velká dálava je vlastně jen pár minut cesty. Jezdí tam sice místní autobusy, ale mnohem lepší je půjčit si auto a být nezávislý. Mnohé překrásné pláže jsou totiž ze silnice nedostupné a je potřeba se k nim vydat na menší výlet. Tako nádhernou smaragdovou barvu moře jsem před tím ještě nikdy neviděla.
Také se vám stává, že když odněkud odjíždíte, slibujete si, že se vrátíte? Já rozhodně!
