Člověk v životě často zvažuje, jaká bude jeho reakce na okolí. Na partnery, na děti, na šéfa, na kamarády. Není asi potřeba vyjmenovávat, že je běžné přijímat kompromisy, pomáhat, ustupovat, povzbuzovat, vychovávat, vyhovovat. Běžný život je plný nekonečně mnoha interakcí. Z toho všeho máme radost, smutek, dobré a špatné pocity. Opět nekonečně mnoho pocitů a nálad.
V poslední době si stále více uvědomuji, že je v životě jedna věc, na kterou může být pouze jeden typ reakce. Odmítnutí, nepřijetí, odpor nebo boj.
A je to zlo.
Jakákoli forma zla. Týrání od partnera, týrání dětí a zvířat. Psychický teror. Ponižování od šéfa či partnera či kamaráda. Vzájemné zlo mezi rodiči a dětmi. Násilí mezi zeměmi. Okupace území. Jakákoli forma vydírání.
Zlo má mnoho tváří a forem. Reakce na něj by měla pouze jedna. Odpor, nepřijetí, boj.
Asi každý z nás nějakou formu zla na sobě zažil. A zároveň i spáchal. Jako dítě, jako rodič, jako kamarád, jako partner, jako šéf. Jako žena nebo jako muž.
Nebudu se zabývat pocity a motivacemi ani pachatele zla ani jeho oběti.
Pouze následky ustupování zlu. A ty jsou vždy horší, než když se člověk nebo společnost zlu postaví.
V současné době posloucháme „moudra“, nebo spíše mudrování především francouzského prezidenta Macrona o tom, že Ukrajina by se měla vzdát části území ve prospěch Putina, abychom mu umožnili zachovat si tvář a neponížili ho. Nebo ho snad nerozzlobili.
Dovolil bych si připomenout Mnichov 1938 a roli Francie. Vypadá to, že by Macron rád sehrál roli mírotvůrce stejně jako jeho krajan Daladier. Co se událo po Mnichovské dohodě víme všichni. Také chtěli Hitlerovi vyjít vstříc a nezlobit ho.
Vůbec nechápu, o čem ten člověk blábolí. Rusko a Putin je čisté zlo a tomu je potřeba se postavit, jako každému jinému zlu. Putin je válečný zločinec a Rusko je gangsterský stát. Copak nestačila Gruzie, Čečensko, Krym, Donbas? A jako „třešnička na dortu“ současná válka proti Ukrajině a potažmo celé západní civilizaci. To jsme opravdu nepoučitelní? V případě USA a Británie to vypadá, že se poučili a vehementně, na rozdíl od Francie a Německa, Ukrajině pomáhají.
Připadá mi, že západní civilizace jsme najednou my společně s Poláky, Brity, Skandinávci, a pobaltskými republikami a USA. Neboť jsme poučeni historickou zkušeností s Rusy a jejich pravou tváří.
Jsem připraven k tomu, aby se mě a mým dětem snížila životní úroveň, ale nedovolme ustoupit zlu. Navíc při vědomí neuvěřitelné statečnosti Ukrajinců. Pomáhejme jim v maximální možné míře, jako to děláme doposud.
Postavme se zlu a vytrvejme v tom. A Ty, Macrone přestaň plkat nesmysly a přestaň vyjednávat s válečným zločincem.
Pokud se zlu postavíme, nerozvine se do větších rozměrů. Je jako rakovina. V samém počátku je v drtivé většině případů lehko léčitelná. Pokud se nechá rozvinout, začne metastázovat, a většinou bývá pozdě. A tak je to se zlem. A tak je to s Ruskem.
Neustupujme zlu ani v běžném životě. Budeme si sami sebe víc vážit.