Moc jsme nikdy nechápala, co mají všichni na té Dubaji a proč tam houfně jezdí, když je u nás nevlídno. Byl to pro mě neobjevený kus světa. Musím se také přiznat k určité předpojatosti a vlastní omezenosti. Asi by si člověk o věcech a místech měl udělat názor až tehdy, když to sám zažije na vlastní kůži.
Nějakou shodou náhod, plánů a nadšení jsem se tam letos poprvé podívala. Naše skupina byla opravdu mezinárodní. Pojí nás stejná společnost, pro kterou všichni pracujeme, ale i přesto to nebyla cesta pracovní. Jsem neskonale šťastná, že mám kolem sebe lidi, kolegy, se kterými se vydám i na dovolenou.
Z Prahy máte tři možnosti, jak se tam dostat napřímo. Na stejné letiště létají místní Emirates nebo naše Smartwings. Vím, že létá i FlyDubaj, ale to nebyla preferovaná varianta. Emirates mám ráda, jsou spolehliví, mají super servis na palubě a tím i cena i vyšší než se SmartWings. Když už se člověk má trmácet 6 hodin, volí raději pohodlí, ale 10 tisíc rozdíl je prostě 10 tisíc rozdíl.
V Dubaji na letišti jsem jako na transferním bodě byla již dříve. Pro emancipovanou evropskou ženu byla genderová segregace před letištními úředníky vždy dost trpké sousto. Možná i tato předešlá zkušenost mě od dalších návštěv Dubaje odrazovala.
Za posledních 50 let zažilo toto území naprostý boom. Vyrostly zde samé domy, co sahají skoro do nebe. Vše na původní poušti. Člověk se musí sám sebe ptát, jak je možné, že je kolem tolik zeleně, květin a stromů. Jistě to není příliš enviromental friendly. Musí to stát nejen spousty peněz, ale také energie a zejména vody. Tu zde získávají odsolováním mořské vody. To jistě také sežere mnoho kw energie.
Od průvodce jsme se dozvěděli, že v Dubaji jsou zásoby ropy pouze na příštích 20 let ( na rozdíl od sousedního Abu Dhabi, kde mají vystaráno nejméně na 200 let ). V Dubaji si tedy musí najít něco, co je bude živit ještě dlouho po tom, až ty zásoby ropy vyschnou. Tou alternativou je turismus. Dubaj byla několikrát vyhlášena jako nejpopulárnější destinace. K tomu, aby se tam turistům líbilo se musí dost ohánět. Staví samé vyšší, a ještě vyšší budovy, takové, co se skoro vznášejí ve vzduchu. Ne nadarmo je velká část všech NEJ, které jsou zapsány v Guinessově knize rekordů právě v Dubaji. O všech těch zajímavostech se dočtete v každém průvodci. Ano, je to krása dívat se na zpívající fontánu a zároveň na videomaping na nejvyšší budově světa, známé Burdž Chalifa. Co ale baví mě, je pozorovat ten cvrkot kolem.
Co si odnáším z Dubaje já je pocit volnosti a tolerance. Mé přízemní předsudky tady vzaly za své. Každý si nosí co chce, nikdo vás netahá za rukáv a neurvale nezve do svého krámku ani na tržišti. Je možné potkat lidi oblečení dle své víry a pak ty, kterým je všechno jedno a oblékají se jen dle své nálady. Dubaj je prostě super destinace, když se vám v zimě zasteskne po slunci.
