Podcasting je způsob šíření informací vymyšlený v roce 2004 Adamem Currym. Výraz „podcasting“ se užívá ve významu „způsob šíření audioinformací“ čili zvukových informací, „způsob šíření informací zvukem“, „převod textu na zvuk“. V dnešní postmoderní době je podcasting fenomén do jisté míry konkurující rozhlasu, pro posluchače je zejména příznivá možnost poslouchat podcasty v dobu, kdy si sami určí, a možnost volit si obsah, který je zajímá.
Slovo podcasting vzniklo spojením názvu přehrávače iPod (Pod = Personal On Demand) firmy Apple s anglickým slovem broadcasting, vysílání.
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Podcasting [online]. c2022 [citováno 31. 03. 2022]. Dostupný z WWW: <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Podcasting&oldid=20950685>
Název se vžil i přesto, že je mírně zavádějící, neboť k využívání podcastingů není iPod potřeba (lze je přehrávat přes stolní počítač, přes tablet, či mobilní telefon atd.), ani se nejedná o takovou formu vysílání v tradičním slova smyslu (nejčastěji jsou k poslechu využívány chytré mobilní telefony). Čeština přejala tento anglický výraz v podstatě beze změny, přidává pouze skloňování tohoto výrazu. Tolik Wikipedie.
Asi každý se s tímto výrazem setkal a většina má s poslechem podcastů nějakou zkušenost. Existuje mnoho platforem, na kterých se dají podcasty vyhledávat a poslouchat. Zároveň v podstatě každý zpravodajský server má nějaký podcast nebo i více. Některé podcasty jsou i placené. Většinou se známí novináři a komentátoři touto formou snaží rozšířit svůj dosah. Jistou formou je načítání vlastních článků.
Doba je rychlá a jak se z podcastu stala zcela standardní forma šíření informací a názorů, mnoho podcasterů a jejich posluchačů se začalo setkávat na veřejných akcích a tato forma se rychle šíří. Jakýsi živý podcast se stává novou kulturní formou. Jakýmsi živým divadlem, kde herci hrají vlastní divadelní hru, kterou píše téma nebo zaměření jejich podcastu. Pravděpodobně k tomu přispěla i covidová doba, kdy lidi mají zvýšenou potřebu „zajít konečně mezi lidi“.
Včera jsem se takové akce zúčastnil podruhé a jsem si jist, že to nebylo naposledy. Vidět se a diskutovat s podcastery nebo je jenom poslouchat je asi tak stejný rozdíl jako jít do divadla nebo se dívat na televizní záznam. Dokonce to pokaždé končilo děkovačkou, akorát bez květin.
Navíc diskuse samozřejmě pokračuje u piva i po skončení oficiální části.
Co mě ale velmi zajímalo, byla struktura posluchačů. Myslel jsem si, že to bude společnost lidí plus mínus v mém věku, postavení a zájmů. Takové moje Twitterová a sociální bublina.
Naprosto jsem se zmýlil. K mému překvapení jsem seděl ve společnosti tak různorodé jak věkem, tak vzezřením, že jsem se nestačil divit. Od středoškoláků po důchodce 70+. Od ezožen po manažera v obleku. Bylo to pro mě zajímavé sociologické okénko.
Musím se přiznat, že jsem byl složením auditoria velmi potěšen. Minimálně tím, že jsem zjistil, že moje názorová bublina je opravdu velmi široká. Zároveň jsem měl pocit, že jsem i ve své voličské bublině. To mi dává naději do budoucna.
Já vím, že to byl vzorek lidí jenom z rezervace jménem Praha.
Doporučuji takové setkání jako novou formu kulturního vyžití.
