Jako dítě jsme s rodiči často jezdila k našim severním sousedům k moři. Bylo to blízko a bylo to levné. Moře bylo sice studené a proti větru se musely stavět zábrany, ale bylo to prima. Taky ten jazyk byl našemu blízký, tak jsem celkem obstojně rozuměla, co ostatní děti říkají.
Křivda na celý život 🙂
Z té doby mám však v srdci jednu velkou křivdu od svých rodičů. Po pláži chodili prodavači zmrzliny a vykřikovali svou nabídku na celé kolo. Jedna zmrzlina se nazývala „LODY CALYPSO“ a ta druhá „ LODY MEVA“ , pamatuji si to jako dnes. Mamka, která měla v úmyslu reguloval počet porcí zmrzliny za den mi namluvila, že tomu špatně rozumím, že vlastně říkají „LODY NEMÁ“. Jako dítě jsem matce bezmezně věřila, ale asi si umíte představit, jak jsem se cítila, když pravda vyšla najevo. Po tomto traumatizujícím zážitku jsme pak Polsko v době normalizace vnímala už jen prostřednictvím známého hudebního festivalu Sopoty.
Varšava
Po změně režimu jsme několikrát služebně navštívila Varšavu, ale musím se přiznat, snad místní prominou, že mě jako město ničím neuchvátila. Ze své chabé znalosti historie však vím, že obnova města po válce asi byla velice náročná. Varšavské Staroměstské náměstí je sice milé, kompaktní ale nic moc. Za návštěvu však stojí některé z muzeí připomínající válečné hrůzy. Je to tam naservírované dost naturalisticky, ale o to víc, to člověka zasáhne. Když se Polskem projíždí autem, člověk si naráz uvědomí, jak rozlehlá země to je. Na mapě se to tak nezdá, ale vzdálenosti mezi jednotlivými městy jsou poměrně velké, a navíc docela rovina. Evropské fondy se ale vyřádily a jedna dálnice navazuje na druhou a počet pruhů bychom mohli na naší D1 jen závidět.
Advent
V adventní čas se mnoho Čechů vydává do Polska s přáním zažít předvánoční čas jinak než jen bezhlavým nákupem dárků. Poláci jsou známí svou zbožností a tím, že vánoční trhy mají příjemnou atmosféru, což se o mnohých tuzemských úplně říci nedá.
S partou kamarádů jsem se tedy vydali nejprve do Wroclawi a pak do Krakova. Nutno dodat, že tento prima nápad jsme neměli ani náhodou jen my. Čeština byla slyšet všude kolem. Na místních trzích je specialita pro děti – loutkové výjevy z různých pohádek zavřené do velkých průhledných beden lákají děti a musím říci, že i nám se to líbilo. Prodávané produkty se tváří jako místní speciality, tak proč nezkusit místní perníčky nebo výborné slané pirohy.
Krásný Krakow
Další zastávkou bylo město Krakow, kam jsem se chytala už mnoho let. Střed města s hradem mě naprosto uchvátil. Na malé rozloze je na starém městě spousta krásných kostelů a jiných staveb.
Co je pro našinec asi největší lákadlo, je židovské město. Chvílemi si člověk připadal jako v nějakém historickém filmu, že filmaři jen před chvílí odjeli a nechali tam za sebou kulisy.
Těžko jako turista posoudím, jak moc je to jen skanzen, a jak moc se tam opravdu ten každodenní život odehrává, ale mě to nadchlo. Okusit židovské speciality v tradiční hospůdce je prostě krásný zážitek. Poláci nás jako Čechy mají hodně rádi. Jak je to opačně, na to si asi musí dopovědět každý sám za sebe. V každém případě můj pocit z poslední návštěvy byl velmi pozitivní. V kavárnách vládla příjemná a nenucená nálada a veškerý personál byl velmi vstřícný. Počítám, že se ještě vrátím.
