Díky Bohu, že už HO máme za sebou. Jednomu by se totiž z těch všudypřítomných srdíček, výloh plných nevkusných dárků a věčně ústy propojených dvojic kam se jen podíváš, mohlo udělat až nevolno.
Svatý Valentýn, svátek zamilovaných. Ten mladší a trochu kýčovitý bráška 1. máje. S tímhle svátkem je to asi jako s koprovkou – buď ho milujete, nebo nenávidíte. Je asi jen otázkou, v jaké době jste se narodili.
Po revoluci 1989 naše vyhladovělá společnost švihem adoptovala nemálo ze západních kultur. Není tedy divu, že den, co mohl tak trochu prozářit období nekončící zimy, dobu složenek a daňových přiznání a jiných takových kratochvílí, se ujal mezi prvními. Zamilovaní tak dostali další možnost si uvědomit, na koho jejich city cílí, a prodejci si namastit kapsy.
Chtěly jsme si s kamarádkami udělat takovou normální holčičí večeři. Bohužel jsme se trefily zrovna do data 14. únor. Ten den ale byly všechny naše oblíbené, a i nově objevené restaurace úplně obsazené. „Omlouváme se, máme valentýnkou nabídku a jsme úplně plní“, slyšely jsme ze všech stran. Kam se podíváš, samí zamilovaní.
Nemám nic proti zamilovanosti. Zamilovat se, to je podle mě jeden z nejvyšších stavů blaženosti a otevřenosti. Ten, kdo se zamiluje, vyzařuje zvláštní světlo, řekněme že se rozsvítí jeho aura. Změní se její pole i barvy, energie, je to úkaz, který snad jen úplně okoralý jedinec či tupec může nevidět.
Zamilovanost dává také jeho nositeli nesmírnou sílu a esprit. Znám ženy, co se programově zamilovávají celý život, protože vědí, že jim to svědčí, že jim tenhle stav dodá krásu a něco neuchopitelně okouzlujícího. A to i ve FINE50! A jakmile je zamilovanost korunována i fyzickým spojením s osobou, na kterou je Amorův šíp zacílen, vásany jsou napojeny, růžové brýle nasazeny a zatemnění mysli nebere konce. To pak ve jménu zamilovanosti vznikají díla, tvoří se, píše, maluje, nebo se plánuje, co svět neviděl.
Ale zpět ke svátku sv. Valentýna. Nemůžu pominout fakt, jak může být svátek zamilovaných bolestivý pro single. Nebo pro toho, kdo lásku právě ztratil. Jistě, pokud je člověk ve vztahu nebo zamilovaný, pak se dá sv. Valentýn jakž takž přežít, dokonce užít. Ale co zbytek těch, co lásku nemají, hledají? Není to pro ně tak trochu masochistický den? A nejen z pocitu nedobrovolně single.
Mám návod, jak HO přežít.
Člověk si může zamilování či lásku nastavit jako takovou one way, jednosměrku. Každý jedinec může milovat, a to i bez ohledu na odezvu či dopad svých citů. Druhá strana nemusí o našem citu vlastně ani vědět. Zamilovanost jen může vyvolat pocit vnitřního nastavení, které je v jistém ohledu pro člověka také přínosem. Klidně si občas nasaďme ty růžové brýle a tvořme, malujme vzdušné zámky, plánujme neuskutečnitelné… radujme se z toho, že jsme schopni milovat.
Dalajláma kdysi řekl: Láska a zamilovanost, ta je mimo všechny kategorie.
Tak to by leccos vysvětlovalo.
