Včera jsme se seznámili s třemi samostatnými typy lidského druhu a nyní pojďme na jejich vzájemné působení ve skupině, mající společný zájem.
Ti, co jdou podél vozu
Potom jsou tu ti, co jsou pěšky, tzv. podél vozu. Jsou dostatečně pohybliví a silní na to, aby dosáhli cíle bez cizí fyzické pomoci, ale nevědí kudy. Nebo si netroufají to určit - bože ta odpovědnost a co když se spletu? Do toho nejdou. Někteří z nich si řeknou, "Kdyby s námi nebyli ti co tam nedojdou, nemusíme táhnout ten těžký vůz a budeme tam mnohem dřív!" Jiní si uvědomují, že pokud tam mají dorazit všichni, bude třeba ten těžký vůz táhnout celou cestu s sebou, aby na něm ti nejslabší (dnes je moderní říkat nejzranitelnější) mohli sedět. Vždyť to nebude lehké ani pro ně. Budou mít co dělat se na něm udržet. Ta cesta je tak nerovná. Ti první si musí uvědomit, že v tom ty druhé nemohou nechat. Vždyť by to sami celou cestu neutáhli. Budou muset odpočívat. Je potřeba se v průběhu cesty v tažení těžkého vozu střídat.
Ti, cose vezou
A nakonec tu máme ty nejzranitelnější. Říkejme jim ty na voze. Aby dorazily do cíle, musí být vezeni. Je celkem jedno z jakého důvodu. Zdánlivě nejsnazší role, každý se přeci chce vézt. 🙂 Avšak i tato má své nevýhody. Například neovlivníte to, kudy se jede, ale nedostatky rozbité cesty se na vaše tělo přes nepohodlný vůz tak bolestně přenáší. Často se chce členům této skupiny zvolat: “To nemůžeme jet jinudy?” nebo “Kdo vybral tuhle hroznou cestu?”. Avšak nemůžou jinak. Sami si rozhodnout, kudy se vydat netroufají. Nemají přece potřebné informace nebo zkušenosti, znalosti nebo jen odvahu. Slézt z vozu nemohou nebo nechtějí, ale pokud se chtějí vézt až do cíle, budou muset! Alespoň občas a na chvíli. Ti co vůz táhnou si přeci musí, alespoň krátce, odpočinout, aby nabrali síly na další cestu.
Poučení
Pokud chce naše skupina uspět, má v podstatě jedinou možnost - každý její člen musí přijmout jednu z výše uvedených rolí - nejlépe tu, která odpovídá jeho možnostem a schopnostem. Skutečně PŘIJMOUT! To znamená bezdůvodně nezpochybňovat roli ostatních členů skupiny. Brát svou roli s výhodami i nevýhodami z ní vyplývajících. Být v rámci své role platným členem skupiny. Potom… je možné dosáhnout společného cíle.
Konec teorie. Ano je silně zjednodušující a v mnoha ohledech nedokonalá. Možná proto, pro každého srozumitelná. Necítím se být jejím autorem. Na rozdíl od výše zmíněného politika. Myslím, že jsem ji odpozoroval na mnoha cestách, jichž jsem se za svůj život zúčastnil a na nichž jsem okusil všechny zmíněné role. Zatím funguje! Podepíšu se pod jeden fakt, který považuji za nesmírně důležitý - přijmout svou roli se vším, co k ní patří, je základ každé úspěšné cesty.
Malý dovětek pro čtenáře zastávající manažerské posty. Nezaměňujte zmíněné role se svým manažerským postem. Skutečnost, že zastáváte manažerskou pozici neznamená, že nutně určujete směr, nezřídka se prostě jen vezete. 🙂 Nemusí to být vyloženě špatně, pokud dokážete projevit respekt těm, co určují směr a využijete všechny své možnosti k tomu, aby jste je dokázali podpořit. V neposlední řadě přijmete bez výhrad ty, co sedí na voze. Tehdy jste na svém místě.
Jak to vidíte Vy? Napište nám do komentářů pod článkem.
