Asi nikomu z nás nemohly uniknout zprávy o katastrofálním zemětřesení, které postihlo jih Turecka a sever Sýrie.
Přibližně dvě hodiny po katastrofě Česká republika nabídla Turecku pomoc a turecká strana ji přijala. Po dalších 10 hodinách startovala dvě letadla s týmy záchranářů, hasičů, kynologů a lékařů do turecké Adany. To je město, které bylo postiženo zemětřesením a kde zůstalo funkční letiště.
Včera již začali na místě pracovat. Vyhledávají lidi v sutinách domů a poskytují další pomoc a asistenci tureckým záchranářům.
Proč o tom píšu, když by se mohlo zdát, že taková pomoc je mezi civilizovanými zeměmi samozřejmá? Turecko je navíc náš spojenec v NATO. Pravda neortodoxní. Řečeno diplomaticky.
Okamžitě mi vytanula situace ze začátku roku 2020, kdy na severu Itálie zuřila pandemie Covidu 19 a Itálie zoufale volala o pomoc, protože pandemii nezvládala. Žádala nás o pomoc alespoň formou několika lékařů. Premiér Babiš tehdy řekl, že Italové jsou neschopní, a že žádnou pomoc nepošle, protože neví, zda lékaře nebudeme potřebovat sami. V době italské žádosti se u nás ještě prakticky nic nedělo.
Propadám se hanbou, když si na to vzpomenu. A jeho kamarád „prezident“ Zeman ležel opilý v Lánech a vůbec nereagoval. Navíc okolní státy Itálii pomoc poskytly.
Kromě toho, že takovou pomoc, jakou poskytujeme Turecku považuji za samozřejmou, je to skvělá reklama na Českou republiku. Navíc naši záchranáři patří mezi světovou špičku, co se týče výcviku, vybavení i výsledků.
Je to také otázkou ryze politickou. Je třeba ukázat, že Západ pomáhá a trochu Turecko vychovat, aby se svými zahraničně politickými postoji více přimklo k Západu, jehož výhod svým členstvím v NATO požívá.
Dalšímu z mnoha problémů, které tento region sužuje je chudoba a tak včasná pomoc předchází i vzniku epidemií a případných nepokojů a nedej bože další uprchlické vlny do Evropy.
Dnes je prozatímní bilance 8.000 mrtvých a 32.000 zraněných.