Dalo by se to připodobnit ke známe paralele s péčí o tělo a o auto. Do servisu s plechovkou jezdíme pravidelně, nejpozději hned, jak nám to přikáže nějaká věta na displeji. K doktorovi se odhodláme, až když nás něco bolí, nebo nás něco vystraší. Přitom bychom měli pravidelně, preventivně chodit na kontroly - každý přesně ví na jaké. Všichni to vědí, ale málokdo to dělá. Věk a zkušenost mě poučily a přesvědčily, že už se starám více o sebe, než o auto.
Podobné je to s úklidem. Asi každý z nás si doma uklízí, nebo si nechává uklízet. Platí za úklid kanceláře, nebo ho očekává a vyžaduje od zaměstnavatele. Nadává nebo si rovnou stěžuje, když není v práci uklizeno. Jsem na tom stejně.
Jak jsme na tom ale i úklidem svého života? S tím, co je podstatně důležitější, než ten doma nebo v práci? Začal jsem se zabývat úklidem ve svém životě už před léty. Musím přiznat, že mě k těmto úvahám tehdy přivedly v první fázi vnější okolnosti.
První z nich byl rozvod, kdy si bývalá žena odstěhovala všechno co potřebovala. A potřebovala skoro všechno. Když opadl první vztek, uvědomil jsem si, že za mě provedla částečnou očistu mého domu a zčásti i mého života, minimálně od některých vzpomínek. S odstupem několika dní jsem jí zato začal být vděčný. Měl jsem šanci si selektivně koupit jenom to, co jsem potřeboval a co se mi líbilo. Protože v rámci hospodárnosti bych si asi většinu věcí ponechal. Nakonec jsem měl jsem pocit, že za mě v podstatě zlikvidovala pozůstalost. Čas ukázal, že to co se jevilo první chvíli jako podraz, se ukázalo jako dobrodiní. Je potřeba jenom správný úhel pohledu. Zbavil jsem s starých věcí. A ani jsem nemusel trávit čas a energii jejich likvidací.
Druhá z nich byla havárie vody v mém domě bezprostředně po již zmíněné provedené očistě. Hadička od splachovadla pochopitelně nepraskne ve chvíli, kdy jste doma a v přízemí. Pan Murphy zařídí, že praskne v horním patře a zrovna když nejste doma a navíc na pár dní. Po návratu byl pohled na interiér domu, diplomaticky řečeno, skličující. Ze stropu crčela voda, v přízemí bylo v prvním okamžiku asi 20 centimetrů vody. Zajistil jsem co bylo potřeba, dal si panáka a v klidu si sedl na zahradu a zhluboka dýchal. Byla to druhá rána v krátkém sledu. Již zocelený prožitými ztrátami, jsem si uvědomil, že budu mít nejen nové vybavení domu, ale v podstatě zrekonstruovaný dům.
Navíc se při této havárii zničilo mnoho mých osobních věcí. Cestovatelská věta: "Co nemám, to nepotřebuju.", se najednou stala v okamžiku součástí mého života, nejen dovolené. Když zhruba po týdnu odjížděl od domu menší stavební kontejner mých zničených věcí, cítil jsem kupodivu úlevu. Úlevu, že se nemusím starat o tu spoustu věcí, které jsem nashromáždil z nichž jsem většinu ani nepoužíval. Měl jsem najednou víc času na sebe, na syny, na důležité lidi, na práci. Jediné, čeho jsem litoval, byly knihy.
Mám rád hezké věci, hlavně na sebe. Postupem času jsem zase nashromáždil asi tak 3x tolik košil než potřebuji a reálně nosím, to samé i v ostatních součástech oblečení.
Nákup zbytečností se přihodí asi někdy každému. Někdy jste ve stavu, že si "musíte" udělat radost, protože Vás něco štve. Obzvláště ženy vědí o čem mluvím. Většinou už při placení jste na sebe naštvaní, že to kupujete, ale je Vám to blbé cuknout na pokladně. Někdy máte pocit, že potřebujete něco nového, abyste se předvedli. Mohu Vás ujistit, že 99% lidí, pokud se jich zeptáte, co měli ten den v práci na sobě kolegové, není schopna Vám vůbec odpovědět. Stejné je to s mobily, auty, apod. Někdy se Vám přihodí obzvláště výhodná koupě - nabídka nebo výprodej. Nakonec se zjistí, že to zase takový výhodný kauf nebyl. Prodejci mnohdy před slevou navýší cenu a pak sleví. Výsledek je poté, co to zjistíte jen pár korun ušetřených. Nebo vyhozených za zbytečnost?
Neúklid
Zase jsem se k úklidu vrátil. Teda nazval bych to prevencí úklidu. Snahou nemuset uklízet. Každou věc opravdu pečlivě zvážím, než ji koupím. Ptám se, jestli ji budu opravdu nosit nebo používat. Hlavně se ptám, jestli z ní budu mít radost. Výsledkem je, že kupuju tak asi tak čtvrtinu věcí, něž jsem kupoval před 10 lety. Výsledkem jsou nejen zbytečně neutracené peníze za zbytné věci, ale více času, kdy nemusíte pečovat o to, co nepotřebujete. Ty peníze Vám zbývají nejen na to, co máte rádi, ale na další součást životního úklidu, o které budu psát příště.
Pokud Vám zase mohu doporučit knihu, je to Životní úklid od Margarety Magnusson. Je to dáma, které je přes osmdesát let, takže ona píše opravdu o úklidu před koncem života. Jak vtipně podotýká, není to úklid po sobě, ale před sebou. Píše o tom s nadhledem, lehkostí a vtipem. V knize naleznete mnoho praktických rad jak se s úklidem vypořádat. Při četbě pochopíte, že Vám nemusí být tolik jako autorce, abyste s úklidem začali hned.
Možná pochopíte o čem píšu, když zdůrazňuji důležitost úklidu. Celkového úklidu. Úklidu života.
Pokračování. 🙂
