Vždy jsem obdivoval lidi, kteří po nějakém úrazu či vážné nemoci, který jim nadělí nějaký handicap nevzdají život a pustí se do nového. Při ztrátě končetiny se stanou závodníky. Při upoutání na vozík se neuzavřou do svého světa, a naopak začnou dalším lidem pomáhat nebo se stanou aktivními v novém oboru.
Po několika upozorněních ze svého okolí jsem se podíval na pořad XTV Xavera Veselého. Jedná se o naprosto obskurní pořad obskurního moderátora, který si do pořadu zve odpovídající hosty. Velmi často byl hostem i Miloš Zeman.
Tentokrát byl hostem Andrej Babiš. Témata „rozhovoru“ byla jasně dána. Drahota, inflace, senioři, vláda. U Andreje je vlastně jedno, jaké je téma rozhovoru.
Za celý pořad nebyl Babiš schopen zformulovat jedinou souvislou větu. Stále pouze nadával na kohokoli, kdo mu přišel na mysl od Petra Fialy, Markéty Pekarové Adamové, Ivana Bartoše, ČNB, Nejvyšší kontrolní úřad (který prý slouží pětikoalici).
Omluvám se. Jedinou souvislou větu, kterou vytvořil byla jeho milionkrát opakovaná mantra, že důchodci si zaslouží důstojný život. Na dotaz, kde na důchody vzít peníze již neodpověděl a na moderátora začal křičet jako domovnice. Navíc i dokázal, že neví, kde se berou peníze ve státním rozpočtu.
Jako člověk známý svou pravdomluvností dodal, že o něm jeho noviny iDnes a Lidovky nepíšou hezky. Pokud by to neříkal Babiš, dalo by se to brát jako pokus o nepovedený vtip.
Nakonec celý rozhovor podtrhl svou vyhlášenou inteligencí a znalostí českých dějin. Na dotaz, kdo namaloval Hynaisovu oponu s úsměvem odpověděl, že to teda netuší, ale že už ví, že je na ní napsáno: „Národ sobě.“
Více detailů z rozhovoru není potřeba vybírat, byl by to pouze výčet dalších trapností.
Vrátím se na začátek. K životu s handicapem.
Andrej Babiš se s totální intelektuální, mentální insuficiencí (nedostatečností) dokázal vypracovat až na předsedu vlády a jednoho z nejbohatších lidí v republice. S naprosto nulovým charismatem a výrazem Pepka Vyskoče, dokáže uhranout více jak 30 % voličů a ty si dlouhodobě udržet. A to nám ještě hrozilo, že by se mohl stát prezidentem.
AB je příkladem toho, že ať má člověk jakýkoli handicap, při vůli a touze dokáže prakticky cokoli. Mohl by být příkladem pro lidi, kteří o sobě celý život pochybují. Kladou si otázky, zda jsou dost dobří, či dost vzdělaní, aby se mohli třeba ucházet o nějaké pracovní místo. Zda dokážou jít za svým cílem. Zda dokážou mluvit před lidmi. Prostě si kladou spoustu zbytečných otázek.
Stačí nemít zábrany. Jakýkoli handicap se dá překonat. A v některých případech i zpeněžit.
