Máme tady začátek ledna, počasí za moc nestojí. Je prostě hnusně. Ani pořádná zima není. To chce vlít trochu optimismu do žil. Mě to dává nejen cestování jako takové ale i jeho reálné plánování. Covid nás trochu uzemnil, více času jsme trávili doma nebo na cestách po domovině. O tom jsme trochu psali.
Blíží se ale velmi rychle první část sezony cestování off-season tedy před tou hlavní sezonou. Upozorňuji, že letecké společnosti už mají vypsané letenky od poloviny dubna a dají se v současné době koupit za pakatel, nebo tedy za velmi rozumnou cenu. Mimo jiné i do Bari. Od konce dubna se dají sehnat přímé lety. Z Prahy jste tam za necelé 2 hodiny, takže dřív než po D1 v Brně. A taky bezpečněji. Když jsme u aut, jedno jsme si jako obvykle na letišti půjčili a vyrazili.
Bari je hlavní a největší město v provincii Apulia. Ta je zeměpisně, pro zjednodušení, podpatek italské „boty“. Většina Čechů je zvyklá jezdit maximálně do Říma. Jižněji se mnoha lidem zdá, že je to daleko a taky už je tam moc horko.
Bari je přístav v podstatě uprostřed Apulie. Je to město, které, pokud Vám zbude čas si prohlédněte, pokud ne, žádnou velkou ztrátu neutrpíte. Rozděluje Apulii tak trochu napůl. Na úrodný sever a na nehostinný jih. My jsme vloni, první týden v říjnu, procestovali tu jižní část. Počasí již bylo příjemné. Přes den 25-27 st, noci 10-15. Takže ideální.
To, co jsem napsal o Bari platí i o Brindisi. Na druhou stranu v Itálii nenajdete opravdu naprosto nezajímavé město. Ale já asi nejsem objektivní, protože Itálie je moje srdcovka a Italům ledacos odpustím.
Na jih jsme se vydali ze tří důvodů. Prvním z nich bylo město Lecce, ve kterém jsme chtěli strávit několik dní. Druhým byla teplota moře v tuto roční dobu. A tím třetím bylo to, že jsme chtěli potkat co nejméně turistů. O Lecce budu psát v dalším článku podrobněji a ty další dva důvody se nám potvrdily. Moře bylo tak akorát a turistů jsme opravdu moc nepotkali. A ty, co jsme potkali byli většinou fine50.
V Apulii je toho hodně k vidění. Příroda je už tak trochu předehra k severní Africe. Z měst bych jmenoval 6 zásadních. Již zmiňované Lecce, Otranto, Ostuni, Alberobello, Nardo a Matera (ta se nachází v sousední provincii Basilicata, ale jen kousek). Tu ale vynechat nesmíte.
Apulie je i v Itálii tak trochu zapomenutý kraj. Je známý tím, že se tam pěstuje nejvíce vína a oliv ze všech italských provincií. A musím říct, že místní červené je opravdu lahůdkové. Většinou se jedná o dosti těžká, sladší, s vyšším obsahem alkoholu a opravdu rudá vína.
Čas tam plyne nějak pomaleji než u nás na severu. Pomaleji i ve srovnání se severem Itálie. Je to trochu podobné jako v Kalábrii. Malinko se divíte, že jste pořád na území EU.
Kromě placení Eurem si to uvědomíte při jídle. Ať zabrousíte do jakékoli restaurace nebo bistra, jen těžko uděláte chybu a narazíte na něco nedobrého. Nám se to nestalo. Apulie je chudý kraj a jak to bývá to nejjednodušší bývá to nejlepší. Není možné zapomenout si dát v Apulii orechiette, což jsou ouška, místní těstoviny, které si jinde v Itálii nedáte. Zvláštní, ale velmi chutnou lahůdkou jsou orechiette alle cime di rapa. Což jsou zmíněné těstoviny s listy tuřínu. Stojí to za vyzkoušení. Podle mě ale maximálně 2x. Jinak samozřejmě jako všude v Itálii. Spousta masa, těstovin, šunek, proscuito, apod. A to víno!!! A ten olivový olej. Někdy by člověku stačilo si namáčet místní, čerstvé pečivo do oleje a zapíjet vínem. A vodou taky (je tam pořád dost teplo). Co mohu bez pochyb doporučit jsou jejich degustační prkénka. Různé šunky, sýry, salsiccia, zeleniny.
V příštím díle něco víc o jmenovaných městech.
