Tento týden jsem se zúčastnil konference „Východní Partnerství“. Konala se v Praze v kongresovém paláci na Pankráci. ČR tuto konferenci pořádá v rámci svého předsednictví EU. Dám sem jenom pár postřehů, které jsem si odnesl.
Rozhodl jsem pro účast po diskusích se známými, kteří pracují na MPO (Ministerstvo průmyslu a obchodu). Jednak mě zajímají příležitosti rozšíření činnosti na Ukrajinu poté, co skončí válka. Také jsem chtěl mít možnost promluvit si neformálně s lidmi ze zemí, které stále na rozdíl od nás trpí tím, že byly součástí Sovětského Svazu a jsou i nadále ve sféře vlivu Ruska.
Začnu pochvalou. Pochvalou na organizaci akce. Pochvalou lidí, co se tom podíleli. Večer před konferencí jsem zjistil, že jsem se špatně registroval. Nebudu se vymlouvat, prostě jsem to zvoral. Rozhodl jsem se zariskovat a na konferenci jsem vyjel bez registrace. Po kontrole, že jsem byl na původním seznamu pozvaných se mě ujala studentka a během 5 minut jsem měl na krku kongresovou vizitku i s fotku a QR kódem. Za dalších 5 minut už jsem pil první kávu s kolegy z MPO.
Vše začalo přesně včas, všichni byli na místě včetně ministrů, i zahraničních. Překvapením byla i úroveň angličtiny našich státních úředníků. Dokonce mohu konstatovat, že byla ze všech nejvyšší, pokud porovnám účastnické země. Vůbec jsem se nestyděl zato, že jsem Čech.
Abych nezapomněl, členy Východního partnerství EU jsou Ukrajina, Moldavsko, Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán. A abych nezapomněl téma konference: Energetická efektivita a digitální transformace.
Celou dobu jsem cítil jakýsi klid, že se hovořilo o možnostech pomoci a spolupráce Západních zemí s těmi jmenovanými. Ten klid plynul z toho, že se o nás mluvilo jako součásti těch Západních zemí, co mohou pomoci. Už se o nás nemluvilo jako o postsovětských zemích. Výborný pocit.
Je skvělé, že uvedené země mohou těžit z technického pokroku, který máme v EU, zároveň mají možnost využívat financování jak z veřejných, tak soukromých zdrojů. Ano, můžeme si říkat, že se jedná o rozšiřování vlivu EU na východ a že se nejedná o pomoc. Že se jedná o získávání businessových příležitostí pro státy a firmy z EU. Ano jedná. Není to ale o trochu lepší cesta získávání vlivu a tím i pomoci proti tomu, co dělá Rusko na Ukrajině? A nejen na Ukrajině.
Bylo velmi zajímavé sledovat, jak se k sobě chovají představitelé Ázerbájdžánu a Arménie, které jsou v podstatě ve válečném stavu. Územní spory a občasné válčení na Kavkaze trvají od nepaměti a ty aktuální trvají od dob Stalina. Tady byli ale donuceni k diskusi. Obě strany vědí, že prostě budou muset spolupracovat, pokud budou chtít přilákat do země investice. A samozřejmě i vědí o možných projektech, které se budou moct realizovat pouze společnými silami. I proto taková setkání dávají smysl. Diskuse s oběma stranami separátně u kávy obraz situace jenom dokreslily. Skoro by se dalo říct, že oni chtějí spolupracovat.
Jako červená nit se celou konferencí táhl negativní vliv Ruska. Nechci být zaujatý, ale jakýkoli vliv Ruska vždy byl a je vždy negativní. Jak ekonomický, tak politický. Všechny zmíněné země byly součástí Sovětského Svazu a následky si ponesou ještě dlouhá léta. Rusko ve všech zemích provozuje pátou kolonu kolaborantů a na Kavkaze svůj vliv uplatňuje i prostřednictvím vojenské přítomnosti a živením konfliktů. I my si dědictví socialismu s sebou neseme. Máme ale štěstí na geografickou polohu a na to, že už jsme členy EU.
Rusko nemá kromě surovin lidstvu co nabídnout.
Česká republika se zatím v rámci předsednictví ukazuje ve velmi dobrém světle a jsem si jist, že závěrečné hodnocení bude vysoce pozitivní. I podle toho, jak o nás hovořili lidé z EU. Nejsem naivní, jejich pozitivní hodnocení dělím minimálně třemi. I tak zůstává vysoce pozitivní.
