Čínská chřipka, kam se podíváš. Nebo americká, jak koronaviru říkají komouši? Tomu se prostě nedá vyhnout. A tak se tomu nebudu vyhýbat ani já a napíšu pár postřehů. Jsem si samozřejmě vědom současné inflace "dobrých rad", ale stejně si přihodím.
Kdo může být rád?
Všichni píšou a zdůrazňují, jak je skvělé, můžeme být více než jindy s rodinou a věnovat se dětem. I když mám syny již dospělé a každý už má svůj život, tak mi nepřipadá, že to je to nejlepší, co by mě mohlo potkat. Miluji je, ale představa, že je mám doma 24/7 po dobu minimálně 2 měsíců není příliš lákavá.
Mluvil jsem s několika rodiči, kteří jsou doma s malými a pubertálními dětmi a nikdo z nich rozhodně nejásal, jak je to skvělé. Četl jsem mnoho moudrých pojednání od moudrých lidí, jaký je to stres jet s rodinou na dovolenou. A sáhodlouhé rady, jak tomu předcházet, nebo jak to řešit. A to dovolená trvá maximálně 2 týdny, ve výjimečných případech 3. Dovolená je stres a karanténa není? Jaký je v tom rozdíl? Prostě jsme na jedné hromadě spolu. Navíc u dovolené víme přesně kdy skončí a teď to rozhodně netušíme. Zatím to vypadá řádově na 7-8 týdnů, pokud půjde vše dobře. Na dovolené máme spousty možností a činností, jak děti zabavit (jak se dětí zbavit 😊). Teď nemáme kromě elektroniky, knih, společenských her moc možností. A procházky s rouškou na obličeji rozhodně není to, nad čím bude puberťák jásat. Nad tím nejásám ani já.
Vaření - společná tvorba
Pamatuji si, jak jsem řešil, když byli kluci malí a byli třeba nemocní a museli být doma. Zákonitě se museli začít nudit.
Protože jsem milovník jídla a vaření obecně, napadlo mě tehdá, že bychom mohli začít vařit společně. Nebudu zastírat, že ze začátku je to pořádná otrava. Děti nemají trpělivost, chtějí dělat všechno a hned, nejlepší je všechno co je horké. Čím větší a ostřejší nůž používám, tím větší jsem kovboj. Samozřejmě, že musejí nutně přijít i nějaké škody. Ty se ale dají částečně eliminovat - prostě to maso nebude na plátky ale nakonec na kostičky, cibule nakrájená na 7-8 kostek se dá taky dodatečně zachránit. Trochu víc sýra na pizze se dá sníst, přeslazený štrůdl se dá projednou taky sníst, abychom malého kuchaře povzbudili.
Proč vařit společně?
Má to mnoho důvodů a efektů.
Ty okamžité efekty jsou jasné. Dítě se zabaví, má pocit důležitosti. Společná činnost, společná konzumace společného výsledku je velká legrace a sbližuje. Při přípravě jídla se neřeší jenom vaření, ale probere se mnoho dalších témat.
Každý kuchař ví, že se během vaření musí průběžně uklízet kuchyň, abychom se tam vešli a abychom dodržovali pravidla hygieny. Vaření je tedy systematická výchova k pravidelným činnostem a hygienickým návykům.
Dlouhodobé výsledky pravidelného společného vaření jsou také velmi viditelné v dalším životě. Pokud se podaří nenásilně naučit dítě pozitivnímu vztahu k vaření, určitě se to projeví na jeho zdraví a zdraví jeho budoucí rodiny. Netřeba diskutovat o tom, že pokud člověk vaří osobně, má vysokou míru kontroly nad tím, z čeho vaří a co následně konzumuje než když jí po restauracích, fastfoodech nebo konzumuje polotovary.
S dětmi se člověk chlubí rád. Oba moji synové vařit umí a dělají to rádi. No ale to moje chlubení je v tom, že mě obě současné partnerky za jejich umění děkují.
I přes dnešní módu vydávání kuchařek, psaní foodblogů je opravdu velmi málo mladých lidí, kteří umí vařit. Oni umí konzumovat a komentovat (kecat).
Drazí rodiče současných puberťáků a puberťaček. Je to fakt moc fajn pocit, když Vás partner/ka Vašeho dítěte pochválí za to, že umí vařit. Zároveň je opravdu moc fajn, když Váš partner/ka umí vařit.
Po skončení karantény v tom rozhodně pokračujte. Nevíme, kdy přijde další. 😊
