Do titulku jsem si dnes vypůjčil část věty z projevu Papeže Františka. Musím se přiznat, že kromě obecných proklamací (o tom, že jsme si rovni a že si máme pomáhat, blablablabla, atd.) s papežem souhlasím čím dál tím méně. Jako hlava katolické církve a jeden ze světových vůdců by měl po mém soudu býti politicky více ve středu. Na můj vkus je příliš levicový. Opravdu příliš. O tom ale někdy příště. V tomto případě s ním ale souhlasím beze zbytku.
O tom, že čelíme v současné době mnoha problémům není sporu. Problém s tím, že děti už skoro rok nechodí do školy považuji asi za ten z nejzávažnějších. Nejsem žádný militant, popírač Covidu, odmítač roušek. Jsem zastáncem racionálních řešení, která vedou k relativně rozumným výsledkům (např. Švédsko, Rakousko, Dánsko). Ano je třeba chránit ohrožené skupiny obyvatelstva. Ne však za každou cenu. Odepsat generaci školáků a studentů je hlupství nejvyššího ražení. Kdo bude vydělávat a platit daně pro to, abychom zaplatili péči a ochranu těch seniorních a ohrožených?
Nemyslím si rozhodně, že vysoká škola je zárukou kvality člověka. Studoval jsem opravdu dlouho a tak jsem měl možnost poznat mnoho akademických pracovníků a vzdělanců. Mnoho s z nich jsou kreténi a lidsky s nimi nechci mít nic společného. Naproti tomu mám mnoho známých a kamarádů mezi například automechaniky, které bych lidsky postavil nad ony vzdělance. Někteří z nich si dovolím tvrdit, že vykonají pro naši zemi mnohem více užitečné práce než někteří vzdělanci.
Nicméně je staletími prokázáno, že lidé vzdělaní posouvají lidstvo svou prací dále a výše. To, kde se naše civilizace nachází, je výsledkem jednak fyzické práce našich předků, ale především intelektuální činnosti vzdělanější části populace, která načerpala znalosti, které poté přetavila v praktické užití.
Kvalita je problém
V naší zemi máme dlouhodobě problém s kvalitou vzdělání. Ne jeden akademický pracovník prohlašuje, že úroveň maturantů, kteří nastupují na vysoké školy je rok od roku nižší. Někteří se hlásí na VŠ, aniž mají hotovou maturitu a dodělávají ji dodatečně s otřesnými výsledky. Bohužel je to dáno dlouhodobou tendencí “změkčovat” normy a požadavky na vzdělávání. Popelkou se stává tak zásadní předmět, jako je matematika.
Problém ale zůstává. Ten most, přehrada, jaderná elektrárna, silnice se samy nepostaví. Ledvina se sama netransplantuje. Automobilku nemůže řídit člověk s “úřední maturitou”, stejně tak Vám takový člověk nezachrání život po nehodě.
Pokud mám já nebo moje dítě ambice porcovat kuřata ve Vodňanech nebo míchat separát v Kostelci, nepotřebujeme k tomu ani “úřední maturitu”. Mnoho lidí namítne, že i taková práce je potřeba. Ano je. Ale pokud chce národ přežít, potřebuje lidi vzdělané a znalé. A aby tito lidé měli děti.
Prožíváme nejenom ekonomickou a zdravotní, ale především vzdělanostní katastrofu.
To, že naše děti nechodí nejdéle z celého světa do školy se prostě musí projevit. Nejen v kvalitě jejich vzdělání. Také v deficitu schopností sociálních interakcí. V jejich psychických poruchách. Schopnostech se prosadit v kolektivu. Závislostech na mobilech a elektronických zařízeních obecně. To je problém naší země i zbytku světa. Mladý, nedospělý jedinec je k závislostem náchylnější, než dospělý člověk. Stejně tak psychické problémy, které se táhnou celým životem, začínají v mládí.
Obecně se tato katastrofa projeví naplno i v málo rozvinutých zemích. Je zájmem naší západní civilizace, aby se celková vzdělanost lidstva zvyšovala. Nevzdělanost a nevědomost vede k násilí a různým zkratkovitým řešením. Podívejme se do naší historie před mnoha staletími.
Vzdělaní lidé povětšinou nevolí populisty, komunisty nebo nácky.
Čím více vzdělaných lidí, tím méně teroristů. Čím více vzdělaných lidí, tím větší je postupně se zvyšující blahobyt. Čím větší blahobyt a počet vzdělaných lidí, tím menší porodnost a hrozící přelidněnost planety.
Vzdělání není všelék. Je ale lékem na mnoho neduhů lidstva.
