Správně. Máte pravdu. Je to páté přikázání, které najdeme v Bibli. Jeho přesné znění jest:
“Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře Ti bylo na zemi”.
Co mou úvahu spustilo? Podíval jsem se na Twitter a celou timelinu pokryla videa o “návštěvě” Andreje Babiše jr. na předvolební akci Andreje sr. a reakce na tuto událost. Video jsem si pustil opakovaně. Jako otci dvou synů mi běhal mráz po zádech. Mezi otcem a synem stála řada bodyguardů.
Co si budeme povídat, vztahy s rodiči jsou většinou to, co nás v životě nejvíce formuje a ovlivňuje. Ať se nám to líbí, nebo ne.
Každý z nás jsme zcela jistě měli období, kdy naše vztahy s rodiči byly více či méně komplikované a kontroverzní. Každý z nás měl tedy období delší nebo kratší kdy, přiznejme si to otevřeně, nectil rodiče, nebo alespoň jednoho z nich.
Většina z naší věkové skupiny má rodiče již velmi seniorní a obzvláště vztahy a péče o matky nám dodržování zmíněného přikázání komplikuje. Jak s se s věkem zvýrazňují špatné vlastnosti a jak klesají kognitivní schopnosti. Většina z nás ale o své rodiče v tomto duchu pečuje, nebo jim pomáhá. Máme to asi biologicky zakódováno. I když často pochybujeme, je to tam.
Zmíněná událost mě vede k otázce, zda tato křesťansko-židovská povinnost je platná vždy, všude a u každého rodiče.
U vztahů nás rodičů ke svým dětem je to jednoduší. Naše láska je bezpodmínečná, laskavá a věčná. Rodič miluje svoje dítě za jakýchkoli okolností ať dítě dělá cokoli, chová se jakkoli. I kdyby to byl zločinec, drogový dealer, vrah. Opačně je to komplikovanější.
Má člověk, jako Andrej Babiš jr. povinnost ctít svého otce, který se k lidem chová jako jeho otec? Který se k němu choval a chová tak, jak vychází v současné době najevo?
I v těch nejostřejších mafiánských rodinách platí, že vlastní děti a jejich matky se chrání za každých okolností. Platí to i pro ty, kteří se připojí k rodinnému businessu. Andrej Babiš toto pravidlo nectí a v klidu obětuje vlastního syna, udělá z něj bílého koně a blázna.
Znovu se ptám: “Zůstává juniorovi i za takových okolností biblická povinnost ctít otce svého?”. Matku evidentně ctí, veřejně ji neobviňuje, nemluví o ní, i když ho nechala odvést do nemocnice na nátlak AB, sr. Zná svého otce dobře, ví jak je brutální a matce slabost odpouští.
Kacířská otázka zní: “Má člověk, jako AB, sr. právo vyžadovat, aby byl svým synem ctěn?”. Vždyť se to praví v Bibli. Musí to být opravdu pro juniora velký vnitřní boj, když ví a má na to hmatatelné důkazy, že jeho otec je tolika lidmi opravdu upřímně nenáviděn? Jak se chová. Jak zachází s lidmi ze svého okolí. Jak získával a získává majetek?
Nevím kam až tento příběh rodinných vztahů dospěje, ale s tím co zatím víme, juniorovi jeho dědictví opravdu nezávidím. Ani finanční, ani mentální ani vztahové.
Ani ten vnitřní boj, zda ctít svého otce.
