Dnes je to přesně 30 let kdy zemřel Freddie Mercury. Bylo mu 45 let. Jeho hlas zná každý.
To číslo zdůrazňuji proto, abych vyzdvihl, co někteří lidé v životě dokážou udělat a stvořit za tak krátkou dobu. Někdo žije 90 let a nezbude po něm nic.
Jak jsem již psal, Freddie byl asi jediným opravdovým idolem v mém životě.
Narodil se jako Frederik Bulsara na Zanzibaru, kde jeho otec pracoval pro Britskou správu. Je asi nejznámějším potomkem Pársů a zároveň je v podstatě nejznámějším uprchlíkem v historii. S rodinou uprchli před muslimskými pogromy do Londýna, kde strávil většinu života. A taky tam zemřel. Na AIDS.
Je zbytečné se zabývat co by, kdyby. Ale pravděpodobně je světová populární hudba jeho předčasnou smrtí chudší o mnoho hitů. A pravděpodobně i vážná hudba. V posledních letech života se věnoval i opeře.
Pro pamětníky: sbíral jsem LP skupiny Queen, ještě je mám schované. Kamarádi, rodina i já jsme je vozili z Jugoslávie. Snažil jsem se získávat jakékoli informace z jeho života i ze života skupiny.
Pamatuji si, že jsem již v roce 1982 měl několik prezentací, takových tematických večerů o něm a o Queenech, samozřejmě s přehráváním hudby. Pamatuji si dodnes nazpaměť texty některých písní. Včetně Bohemian Rhapsody.
Když si potřebuji vyčistit hlavu, vypnu telefon, pustím si na plný pecky Queeny a relaxuji. Tedy čistím hlavu.
Když Freddie před 30 lety umřel, bylo to poprvé v životě, co jsem si naplno uvědomil i svou smrtelnost.
