Na různých fórech se svoje okolí snažím přesvědčit, že tato doba má i svá pozitiva. Ne, nezbláznila jsme se, ačkoliv často, když slyším to slovo na „k“ nebo „c“ (podle jazykové mutace), otvírá se mi kudla v kapse.
Žijeme ve VUCA světě ( Volatile, Uncertain, Complex a Ambiguous ). VUCA reflektuje rychlý, nestabilní a rapidně se měnící svět. VUCA tedy znamená nestálost, nejistotu, složitost a nejednoznačnost. Myslím, že je to výstižná definice současné doby. Často na ni nadáváme a cítíme se nespokojeni, ale i na našem životě před rokem nás spousta věcí štvala a nebyli jsme spokojení.
Ano, je toho na nás moc. Na každého jinak. Rozdílné problémy řeší rodiny s malými dětmi, kde paralelně probíhá několik on-line životů. Děti civí do počítače a myšlenky jim utíkají ven, kde je tak krásně. Mezi tím pobíhají rodiče, většinou na home office, a zoufale se snaží být také produktivní. V jiných domácnostech řeší zase úplně jiné problémy; stárnoucí rodiče, kteří také vyžadují péči, nebo naopak lidé žijící sami, které neskonale trpí izolací.
Co člověk, to příběh. Co člověk, to jiná emoce, jiné starosti a problémy. A to nás vlastně paradoxně spojuje. Mám kolem sebe hodně lidí, kteří své současné pocity popisují jako „chvíli nahoře a chvíli dole“. Občas to zvládám i já, a občas už jsem fakt na dně svých sil.
Proč právě v tomhle uvědomění vidím velké pozitivum dnešní doby? Protože nám ukazuje život víc ve své nahotě a přirozenosti. Nemohu se zbavit dojmu, že ta doba PŘED svou hektičností právě tyto rozdíly zastírala. Rotovali jsme jako křečci v tom otáčecím kruhu, který jel rychleji a rychleji. Kdyby jen to uvědomění si sebe sama, svých pocitů, tužeb a potřeb, bylo to jediné, co si jako pozitivum z této bláznivé doby odneseme, myslím, že to bude dobře a může to kladně ovlivnit i náš život PO.
Nastavení našeho života bude zase jen na nás. Půjde o to, zda se nebudeme spíš snažit to zlé jen ze své mysli vytěsnit, nebo se nějak poučíme, vyrosteme. Bez pocitu, že jsem dole, že už nemůžu dál, se totiž nelze posouvat, nelze si uvědomit ty krásy života, které jinak bereme jako samozřejmost. Mě nad vodou drží moje rodina a silné vazby mé záchranné sítě přátel. A z toho jsem neskonale šťastná.
