Poprvé jsem viděl Izrael v roce 1986. Bylo to jen v mlžném oparu přes hladinu Mrtvého moře z Jordánska. Již v té době jsem měl cestovatelský plán na život a Izrael v něm byl. Samozřejmě jsem nevěděl kdy se mi ho podaří realizovat, jenom jsem hluboce věřil, že bolševik prostě jednou musí jít do pr..... Šel. Vůbec mě ale nenapadlo, jak rychle se nám po letech od tamtud zase vrátí.
Rodiče pracovali v Ammanu na ambasádě tehdejšího Československa a já byl u nich poprvé na návštěvě. Byla to hodně dobrodružná cesta. Jeli jsme autem. Z Prahy přes Rakousko, Jugoslávii, Bulharsko, Turecko a Sýrii.
Dobrodružná cesta
Některé země už neexistují - Jugoslávie. Jiné jsou prakticky zhroucené a neobyvatelné - Sýrie. To byla tehdy velmi hezká, klidná země plná pohodových lidí a hromadou antických památek. Kdykoli se podívám na zprávy nebo na web, co udělali mírumilovní a vzdělaní muslimové například s Aleppem nebo Palmyrou. Městy, která jsme prochodili křížem krážem, je mi smutno.
Plán na návštěvu Izraele jsem uskutečnil o mnoho let později. Jdeme na to.
Izraelští čučkaři
Cesta začínala na Ruzyni. Při letu do Izraele bylo nutno být minimálně 3 (doporučuje se 4) hodiny před odletem na letišti. Čekal nás rozhovor s izraelským agentem. Ptal se nás na všechno možné i nemožné. Byl jsem upozorněn, že informací mají opravdu hodně a není radno brát pohovor na lehkou váhu, nedej bože lhát. Vzal jsem si rady opravdu k srdci a s agentem si otevřeně popovídal o tom, že už jsem navštívil všechny sousedy Izraele, včetně jejich obzvláště oblíbených Sýrie a Egypta. Z pohovoru se stalo 1/2 hodinové vyšetřování, ale skončilo to dobře. Byl jsem shledán důvěryhodným a agent mě pustil do letadla.
Po zuby ozbrojen
Po další podrobné kontrole na Ben Gurionově letišti jsme konečně v Izraeli. Odtud jsme vyrazili do hotelu na pobřeží, nebo lépe na pláži v Tel Avivu. Před hotelem stáli kromě běžného personálu dva vojáci v maskáčích s nabitými samopaly přes rameno. Totéž ráno, když jsme se šli po snídani rychle vykoupat. Totéž na pláži. Ozbrojené vojenské hlídky. Když si uvědomíte, v jakém regionu se nacházíte a jaké sousedy Izrael má, rychle se přestanete divit a naopak z prvního nepříjemného pocitu se stane pocit příjemný. Někdo pečuje o Vaši bezpečnost. Izraelská premiérka Golda Meirová říkala, že jediný přátelský soused Izraele je Středozemní moře. Na tom se dodnes nic nezměnilo. Navíc Izrael má cca 20% muslimskou menšinu, která rozhodně není státu Izrael přátelsky nakloněna. U nás máme taky takové dobráky. Využívají naší civilizace, demokracie a všech možností, které jim nabízí. Navíc mají té demokracie plné huby, ale na druhou stranu se snaží nás vytrhnout z civilizace a vrátit nás na východ.
Po zuby ozbrojené vojáky najdete na každém kroku a za pár hodin je berete jako kolorit a zároveň Vám dodají pocit bezpečí.
Tel Aviv
Je to moderní metropole s dobře rozvinutou infrastrukturou. Až na hromadnou dopravu. Ta se ani zdaleka se nepodobá naší, pražské. Říká se mu také "izraelská Barcelona". Turisticky je to zajímavě město, protože leží na břehu Středozemního moře. Má krásné pláže, spoustu hotelů všech úrovní. Je vlastně takovým dvojměstím, společně se starobylým přístavem Jaffa. K vidění je tam samozřejmě právě Jaffa a na severním okraji se nachází tzv. Bílé město. V podstatě celé je vystavěno ve stylu Bauhaus. Je také na seznamu UNESCO. To sice dnes už nic neznamená, ale jedná se o soubor více jak 4500 domů vystavěných v tomto slohu, který se velmi podobá funkcionalismu. Tak velké koncentrace budov v jednom stylu nemá na světě obdoby. (Možná snad naše Jižní město, nebo bratislavské sídliště Petržalka 😊). Bílé město je rozhodně nutno vidět.
Jinak je v Tel Avivu spousta muzeí, kostelů, synagog, mešit, trhů, nákupních center, apod. Drobné upozornění: je to jedno z nejdražších měst na světě. Ani před Londýnem, New Yorkem nebo Tokiem, se za své ceny nemusí stydět. A je to město velmi kosmopolitní. Na region, ve kterém se nachází přímo kosmicky kosmopolitní.
Určitě ano
Izrael stojí na procestování úplně celý. Je to zvláštní kus země. V podstatě zcela neúrodná půda. Nerostné bohatství minimální. Ropa žádná. A přesto je to jedna z nejbohatších zemí světa. Má vyšší HDP na obyvatele, než je průměr EU. Je to dáno tím semknutým, pracovitým a odvážným národem.
Neodpustím si citovat sám sebe: "Dej Arabovi 1000 m2 úrodné půdy. Za pět let tam bude smradlavé smetiště. Dej Židovi 1000 m2 pouště. Za pět let tam bude dům, jezírko, obdělaná zahrada. A pod domem protiatomový kryt." A to se stalo. Před 70 lety dostali poušť. Myslím, že mi tento příměr nebudete schopni vyvrátit.
Jedna zajímavost mimo hlavní turistické atrakce. Na půli cesty mezi Tel Avivem a Jeruzalémem se u dálnice nachází vojenské muzeum. Yad la-Shiryon Latrun je hebrejský název, ale to není podstatné. Najdete to v každém průvodci. Dětem se tam bude líbit, dá se tam lézt po tancích i do nich. To ale také není důležité. V muzeu mě zaujalo to, že v podstatě všechna bojová technika jako tanky, bojová vozidla apod., jsou v naprosté většině konstruována tak, aby mohla nějakým způsobem zachraňovat lidi. V tomto případě izraelské vojáky. Je to jejich postoj. I když konstruuji tu nejúčinnější zbraň k likvidaci nepřítele, nebo obraně proti němu, vždy myslím na záchranu života. I nepřítele - hodí se jako zajatec. Jejich nepřítel vymyslel sebevražedné útočníky. On si neváží životů ani vlastních lidí.
V tomto článku jsem vynechal dva unikáty, které se nachází na území Izraele. Jeruzalém a Mrtvé moře. O těch příště.
