Dnes je pátek, a to jste zvyklí, že dostáváte svou dávku zpráv z minulého týdne. Ne jinak tomu bude i dnes, ale samozřejmě se nemůžeme vyhnout vnitropolitické události číslo 1, a to jsou prezidentské volby.
Asi už jsme všichni unaveni maratonem debat skoro každý den, někdy dokonce dvakrát. V této souvislosti nemohu nepochválit Twitter. Na debaty se nekoukám, po nich se na 10 minut kouknu na Twitter a jsem kompletně v obraze. Ušetřil jsem 2 hodiny času a fyzické bolesti, kterou zažívám při poslechu Andreje Babiše a jeho češtiny. Nemluvě o jeho obsahu. Masochista tedy zcela jistě nejsem.
Od prvního kola se také uskutečnilo mnoho setkání kandidátů v regionech. Jejich rozdílnost a atmosféra se snad ani nedá popsat. Zašel jsem si na plné Staroměstské náměstí podpořit Generála. Nakonec jsem měl pocit, jako bychom se na hodinu vrátili do roku 1989. Jediný markantní rozdíl byl pouze v tom, že jsme nezvonili klíči, ale svítili mobilními telefony.
Už jsem dohodnutý s mámou v kolik hodin ji zítra vyzvednu, abych ji dovezl do volební místnosti. Jak jsem psal minule, je sice stará, ale není blbá. Jede to hodit Generálovi.
Tak to snad dopadne, pokud se na to nevykašleme. Máme možnost mít normálního prezidenta, tak se na to nevykašlejme a pojďme mu to hodit.
Z událostí minulého týdne vybírám jenom opravdu zásadní:
Před 30 lety byl zvolen Václav Havel prvním českým prezidentem.
Před 57 lety zemřel Sir. Winston Churchill ve věku nedožitých 91 let.
Německo se rozhodlo, že dodá a povolí dodat ostatním státům tanky Leopard 2, o které Ukrajina žádá již více jak půl roku. Velká Británie dodá Challengery a USA Abramsy. Kolik ukrajinských životů toto váhání stálo? Hlavně, že jsme nemohli provokovat Rusy. Pravda je, že po této informaci dost běsní.
Takže snad se potvrdí slova klasika: „Až to bude nejblbější, tak se to začne obracet k lepšímu“.
Mluvím jak o Ukrajině, tak o výsledku prezidentských voleb.
Šťastnou volbu a hezký víkend.
Vaše Fine50.
