Mám to v sobě už dlouho. Sbírám odvahu to říct nahlas. Minulý týden jsem dostal asi ten poslední správný impulz to napsat.
Vezl jsem svou maminku (83 let) na 1.dávku očkování na Bulovkou. Jaké to bylo IT/internetové martýrium ji přihlásit a zarezervovat k očkování nebudu popisovat, to už udělali tisíce lidí přede mnou. Mohu jenom potvrdit, že to bylo časově a nervově náročné.
Přijeli jsme na určenou hodinu. 7 hodin ráno na určené místo v nemocnici Na Bulovce. Na lince 1221 mi řekli, že jiný termín nemají a musíme přijet přesně v 7, nebo raději dříve. V 6.50 byl na místě hrozen asi tak 100 lidí různého věku. A přibývali další. Nebyli to všichni senioři 80+, ale minimálně polovina lidí byl doprovod.
Trochu mě jímala hrůza z množství lidí, ale musím uznat, že to měli na Bulovce dobře zorganizované a že začali opravdu v 7 hodin velmi rychle rozdělovat pořadová čísla a lidi očkovat. V 8 hodin už jsme s naočkovanou maminkou seděli v autě a jeli pryč. Potud fakta.
Měl jsem tedy cca hodinu na to, abych pomohl mámě s očkováním. Měl jsem ale také hodinu nato, abych se dobře rozhlédl kolem sebe. Co jsem viděl? Mnoho seniorů, z nichž minimálně 1/4 možná spíš až 1/3 byli částečně, nebo totálně dezorientovaní jedinci, kteří se bez pomoci doprovodu neobešli. Někteří museli být podpírání nebo vezeni na vozíku zhruba jako prezident Zeman. Mnoho z nich měli stejně jako on zcela vyhaslý pohled a nejevili známky toho, že úplně vědí, co se kolem nich děje.
Mezi nimi se pohybovali jejich děti, nebo vnuci, kteří o ně s větším, či menším zájmem pečovali a vodili je kam bylo potřeba. Zhruba tak jak vodí ochranka Zemana.
Žijeme na začátku 21.století. Jsme na nejvyšším bodě vývoje civilizace, nebo to alespoň o sobě tvrdíme. Pečujeme o nejzranitelnější členy naší společnosti. Tedy alespoň to tvrdíme. Jsou to opravdu senioři 80+, kteří jsou nejzranitelnější? Není to někdo jiný? Nejsou to náhodou naše dětí?
Ptám se znova. Nejsou to náhodou opravdu naše děti?
Společnost se musí chovat racionálně z pohledu svého dalšího přežití a rozvoje. Stejně jako musíme pečovat o životní prostředí, protože bez jeho zachování v rozumném stavu nemáme šanci přežít, tak musíme pečovat o naše děti, bez kterým také nemáme šanci jako společnost a lidstvo přežít.
Ve jménu jakési humanity, či “vyššího principu” chráníme lidi, kteří už mnozí o sobě ani pořádně nevědí. Tím se jim rozhodně neposmívám. Oni celý život pracovali (teda alespoň většina z nich) a mají nárok na svůj podíl ochrany společností. I já jednou, pokud se toho dožiji, budu starý a nemocný a budu potřebovat pomoc.
Pozor. Já neříkám, abychom seniory nechránili a nepečovali o ně. To v žádném případě. Já říkám, že nemůžeme chránit naše seniory za každou cenu. Na oltář ochrany lidí, kteří mají perspektivu života několik let (o kvalitě jejich života nebudu spekulovat) jsme dali všanc celkovou perspektivu společnosti.
Totálně devastujeme ekonomiku. Celé obory se budou ze současné situace vzpamatovávat léta. Tisíce lidí skončí na Úřadu práce. V lepším případě. Mnoho z nich napřed u psychiatra.
Ničíme vzdělání celé jedné generaci žáčků, žáků a studentů. Ano těch, kteří jsou naší budoucností a bez kterých nepřežijeme. Víme, že mnoho z nich už v současné době trpí depresemi a úzkostmi, protože nemají tolik potřebné sociální kontakty. Tvrdím, že Dítě má právo na školu, a trvám na tom, že každý den mimo školu je pro dítě ztráta.
V podstatě jsme odpískali ostatní obory medicíny a především programy prevence rakoviny. Například chodí o 80% méně žen na preventivní prohlídky. Kolik jich zemře zbytečně na rakovinu prsu jenom pro zanedbanou prevenci? Kvůli tomu, že jsme zakázali neakutní medicínu? Kolik nezletilých dětí bude muset zažít traumatizující smrt své 40 leté maminky? Který život je perspektivnější? Život 40-ti leté matky nezletilých dětí, nebo život 80+ seniora.
Kolik mužů, otců nezletilých dětí zemře zbytečně na rakovinu prostaty nebo střev jenom pro zanedbanou prevenci?
Jako společnost se chováme hloupě. Říkáme, že se chováme humánně, ale není to pravda. My se chováme naprosto hloupě a navíc nehumánně. Za cenu absolutní ochrany jedné skupiny obyvatelstva (voličstva), navíc s naprosto minimální perspektivou života devastujeme budoucnost zbytku obyvatelstva. Ty, kteří mají nesrovnatelně perspektivnější predikci života. My zachraňujeme tisíce mrtvých za cenu smrti tisíců živých.
Průměrný věk zemřelého na Covid je 79,6 let. Průměrný věk žen zemřelých na rakovinu prsu je 48 let.
Pozor. Bavíme se tady o pouze jedné nemoci a jedné diagnóze.
Vrátím se na začátek. Nemohl jsem se zbavit přesvědčení, že jsem na přednostní očkování neměl vozit svojí mámu, ale svoje děti. Ony mají být z hlediska evoluce a perspektivy společnosti chráněni přede mnou. A já mám být chráněn dříve, než moje máma.
K tomu všemu se ukazuje, že například v nemocnici v Chebu se stále více objevují pacienti kolem 40 let s velkými problémy na covidových jednotkách.
Takže se ptám: “KDO má být očkovat přednostně?”
