Šel jsem na přednášku. Zajímalo mě téma crowfundingu. Nakonec budu muset na přednášku na dané téma zajít ještě jednou. Spíše než přednáška mě totiž zaujala přednášející a její příběh. Příběh statečné mladé ženy, která se postavila nepřízni osudu a z nepřízně dokázala udělat přízeň. O takový klenot se musím podělit.
Rakovina. Něco co může klidně potkat i Vás, aniž byste k tomu měli dědičné sklony. Je to nemoc, která nám má něco říci a na něco nás upozornit. A je opravdu těžké pochopit, co že nám to chtěla říct.
Upozornit na to, že si máme vážit toho co máme. Pochopit, že mnohdy řešíme nesmysly, a když nejde o život jde opravdu o hovno. Dívat se na věci jinak. Udělat si inventuru. Ohlídnout se. Hledat cestu k sobě.
Rozhodli jsme se Ivanu podpořit v její kampani za vydání knihy a ona nám slíbila, že v následující době napíše nějaké články na nás web. Takže se máme na co těšit. Další slova jsou zbytečná a předávám Ivaně slovo:
Díra v hlavě mi ukázala cestu
Deník o pochopení rakoviny
Co vám začne vířit hlavou, když se dozvíte, že v ní máte obrovský nádor? A co teprve, když máte doma pětiměsíční děťátko?
Má první myšlenka patřila Magdě. Mé dcerce, která na mě doma čekala, až se vrátím a nakojím ji. Doktoři ale měli jiný názor. Bylo mi 28 let.
Deník o sobě, o svém nádoru a o svém okolí, které se s mou diagnózou muselo také vypořádat, jsem začala psát pár týdnů po operaci mozku. Přesněji řečeno namlouvat na diktafon. V prvních dnech mi psaní a čtení dělalo potíže.
A proč jsem se rozhodla svůj příběh sdílet?
Nechci si nechávat jen pro sebe, co mě zhoubný nádor naučil. Nepříznivá diagnóza v nás totiž nemá vyvolat strach a paniku. Naopak! Je to vzkaz.
Během léčby jsem se párkrát divila se, proč některé věci nevím, proč mi to nikdo neřekl. Možná proto, že jsem si zakázala vyhledávat informace na internetu a na prognózu jsem se záměrně neptala a byla ráda, že mi ji můj lékař nevnucoval. Věřím v sílu energie a nechtěla jsem si připustit žádné negativní myšlenky. Prvotní záměr byl sepsat pár nasbíraných tipů do brožurky nebo letáčku, který by byl k dispozici v nemocnicích. Psaní mě ale začalo bavit a já jsem se potřebovala vypovídat.
Pokud jste na začátku cesty vy nebo někdo z vašeho okolí, nebo jen rádi čtete deníky o skutečných příbězích, budu ráda, když budete mít chuť přečíst si ten můj. Každý si musí vlastní cestu k uzdravení najít sám. Já teď sdílím tu svou.
Dnes jsem své nemoci vděčná. Až při recidivě jsem pochopila, že mi chce něco říct
Začala jsem pátrat. Má nemoc mi otevřela oči a prohloubila vnímání. Uviděla jsem díky ní zelenou barvu zelenější. Začala vnímat svět i život jinak a konečně pochopila ony omílané fráze „žít tady a teď“ a „štěstí si nosíme sami v sobě“. Tato zkušenost mě hodně naučila. Vidím svůj život jasněji.
Pokud vám kniha v něčem pomůže, inspiruje a dodá optimismus a víru v uzdravení nebo energii pro další ráno, vyplní se můj záměr při sdílení vlastního životního příběhu.
Knihu vydávám samonákladem. Prozatím mám jen rukopis, který budu po ukončení crowdfundingové kampaně dávat do tisku. Kampaň poběží do 26.10.2019. Poté půjde kniha do tisku a k dispozici bude od začátku prosince. Určitě dám do tisku více knih, ale doporučuji si knihu zarezervovat přes hithit.cz. Po ukončení kampaně budu knihu prodávat přes své stránky diravhlave.cz. Knížky budu odesílat v pořadí dle objednání a budu se snažit objednávky z kampaně rozeslat do půlky prosince.
Děkujeme Ivaně.
