Koronavirus – lidstvo v bodě 0

Ne, tomu tématu se nedá vyhnout.  Útočí ze všech stran a postupně prorůstá do všech sfér našeho života.  I kdybych teď nakrásně chtěla začít psát například o nově narozených mláďatech Surikaty v nejmenované ZOO,  patrně by mi z toho stejně vylezla úvaha, proč se to děje a zda a kdy bude zachráněno lidstvo.  Zdánlivě to spolu nesouvisí, ale…



Realita

Z médií se valí informace.  Odborníci je vyhodnocují a komentují. Politici  zaujímají stanoviska a vydávají pokyny. Lidé – někteří propadají panice a berou regály dosud otevřených obchodů šmahem, jiní zas jsou úplně letargičtí, ve spižírně tak akorát chcíplá myš a kašlou na všechnu opatrnost. Většina z nás se ale naštěstí chová zodpovědně a přistupují k situaci se selským rozumem. Každý se koronaviru brání, jak umí a může. Kdo dělá dobře, nevíme. Úspěšnost strategie přístupu se teprv ukáže.  Ovšem dost možná všichni, bez ohledu na zvolený přístup, dopadneme úplně stejně.

Není totiž vyloučeno, že je nás patrně většina (kolik vlastně?), co jsme nebo budeme, a to navzdory všem opatřením!, tímto virem nakaženi. Jak zní z úst odborníků, neměla by to být taková tragédie, vždyť podobnou virovou tsunami už lidstvo v historii zažilo nejednou. Nicméně kulisy této tragédie se mění – máme větší a větší pohyb lidí a zboží z jednoho konce světa na druhý, sdílení mnoha aktivit. Prostě globalizace nesoucí s sebou velké mísení populace,  produktů a – virů. Na druhou stranu máme o kus dál zdravotnictví a vyspělejší prostředky, jak tomu všemu čelit.

Sama doma

Omezení, která průnik koronaviru do celého světa přinesl, nese každý po svém.  Už se nemůžeme svévolně pořád někam přesouvat, bažit být tam a zase tam, poznat to či ono, navštívit toho a toho. Nemůžeme se družit v kavárnách a barech, tančit, společně sportovat a oddávat se jiným společenským radovánkám. Nemůžeme posílat děti do  škol a vozit je z místa na místo do kroužků. Ano, je to omezující.

Ta omezení těžce nesu i já. Jako typický blíženec ráda poznávám nové lidi, ráda cestuji, lákají mě cizí krajiny,  nakupuji si hezké věci ze všech koutů světa. Miluju posezení s přáteli v kavárnách,  komorní i obří filmové či hudební akce, výstavy, happeningy všeho druhu…  Jenže, a to nejen pod dojmem posledních událostí, zjišťuju, že jsem poněkud víc „rozstřelená“, než  bych chtěla, příliš otevřená vnějšímu světu a dost těžko hledám vnitřní klid, ačkoliv se o to snažím pomocí různých praktik již léta.  

Příležitost pro všechny

Beru tedy současné „domácí vězení“ pozitivně a jako mimořádnou příležitost být sama se sebou, víc v sobě.  Konečně mám dost času na uspořádání myšlenek, vyčištění hlavy v přírodě a nerušenou meditaci. Kromě utrpení a strachu z nemoci se nám všem totiž díky koronaviru naskytla mj.  vzácná příležitost  trochu zvolnit, získat vzácný čas (kterého se nám nedostává) pro každého uvnitřnit se a zaměřit se na to, co je důležité. Kolik z nás jsme „naspídovaní“ a pořád jedeme jak fretky, honíme čas i peníze, stíháme tisíc aktivit a pak draze a neúspěšně odpočíváme. Leháme si do postelí plni zážitků a myšlenek na další dobrodružství, úkoly, cíle a – poněkud nám uniká podstata našeho konání a bytí .  Kolik z nás nemá běžně na své děti tolik času, kolik by chtěl, díky zaneprázdněnosti nejsme schopni navštěvovat svoje staré rodiče tak často, jak by si zasloužili, nemáme správný prostor pro vědomé chování třeba i k přírodě.

Celý koronavirus může být také zdvižený prst naší krásné modré planety Země, která nám říká: lidi, zastavte se konečně a porozhlédněte se, jak žijete, jakou spoušť za sebou zanecháváte.  Je vás  tolik a soutěžíte, kdo mě víc poníží, zničí!  Vždyť už teď jsou prokazatelné pozitivní změny na Zemi, kdy v důsledku zastavení některých mamutích průmyslových výrob došlo ke snížení produkce skleníkových plynů a naše planeta si po dlouhé době mohla trochu oddychnout, UFF.

Den poté

Že tato pandemie bude mít velký dopad na celé lidstvo, je neoddiskutovatelné, a to v několika ohledech  Asi nejvíc hmatatelný bude zase ten ekonomický, ale na tomto poli jsem naprostý laik, čili úvahy na toto téma přenechám povolaným. Jenže, kolik takových lidí vlastně je? Pochybuji, že generace současných ekonomů, analytiků a jiných odborníků stihlo mít zkušenost s podobnou krizí, a tudíž budou stavět jen na teorii!?

Zřejmě nic, co tu bylo, už nebude, jak bylo. Nemělo by to vyznít pesimisticky, protože je v tom naděje. Lidstvo má jedinečnou příležitost nastartovat zdravější a přirozenější vzorce chování na základě lekce, kterou nám tato krize dala. Kdyby nic jiného, tak toto budiž pandemii koronaviru, která je jakkoliv katastrofální, přičteno k dobru. Máme neuvěřitelnou šanci se z tohoto zjevného průšvihu poučit a obrodit se.Do toho!

  • Další články autorky
Ire Faloutová

Ire je už velká holka, co má za sebou pár životních kotrmelců,ale pořád se učí žit. Ráda komunikuje, diskutuje, píše a cítí se jako ryba ve vodě ve společnosti opravdových lidí. Má až přemrštěný smysl pro spravedlnost a hledá v lidech vždy to lepší. Je lektorkou jógy a propagátorka přirozeného pohybu. Miluje život, jaký je.

follow me

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Klikněte na hvězdičky a ohodnoťte!

Průměrné hodnocení 4.9 / 5. Hodnotilo: 7

Zatím žádné hodnocení! Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *