Proč ne. Vzhledem k tomu, že moji rodiče strávili 20 let života ve světě a byli na lecjakou destinaci zvyklí. Nemuseli mě zrovna přemlouvat, abych lásku k cestování v podstatě kamkoli, zdědil. Bohužel jsem po tátovi nezdědil naprosto vynikající hudební sluch a nadání na jazyky. Snad v příštím životě.
V dubnu jsme nezávisle na sobě skočili na projektech a další smlouvy se teprve dojednávaly, když mi Ondřej volal, co že budu dělat během května. Jestli bych neměl nějaký zajímavý nápad na cestování a trochu adrenalinu. Kouknu na mapu Evropy a blízkého okolí a vidím, že v dané oblasti mi chybí už jenom Libanon. Psal se rok 2013 a už se začínala rýsovat válka v Sýrii, ale byl pořád relativní klid. Nejsme úplní blázní a tak jsme zjistili maximum informací a nikdo, ani naše ministerstvo zahraničí, ani Britové a hlavně Izraelci nevydali žádná mimořádné bezpečnostní varování. Asi si pomyslíte, že pud sebezáchovy by měl být bezpečnostním varováním. Ale moje cestovací zkušenost praví, že v každé i trochu neortodoxní cestovatelské destinaci je podstatně, ale opravdu podstatně bezpečněji, než se vypráví. V poslední době budiž zářným příkladem Maroko, o kterém už jsem psal.
Samozřejmě, že jsou destinace, které jsou v současné době zapovězeny. Afganistan, Irák, Pákistán, Mali, Súdán. Ale uvidíme za 20 let.
Zpátky k našemu Libanonu. Samozřejmě, že jsme si o něm před odjezdem načetli. Já nemusel mnoho, protože naši žili a pracovali v Jordánsku 7 let a já je tam dvakrát navštívil, takže vývoj v této oblasti docela sleduji a už pokukuji po dalších letenkách do Izraele. Už jsem tam 10 let nebyl. O něm ale jindy.
Mají tam skoro všechno
Je to země mnoha kontrastů. Středozemní moře, vysoké hory, na kterých se normálně lyžuje, nádherné a úrodné údolí Bikká, okupované území na jihu, největší utečenecký tábor na světě. Jen tak mimochodem Libanon "hostí" více jak 1,5 milionu uprchlíků. Někteří jsou ještě z dob občanské války ze začátku 80. let, asi milion je jich ze sousední Sýrie. Mnoho z nich tam žije po generace. Pokud člověk spadne až tam, špatně se odtamtud dostává.
Každopádně země je to krásná. Objeli jsme všechno, co se v daný okamžik dalo relativně bezpečně navštívit.
Bejrút je velmi hezké, vcelku čisté, kosmopolitní město, ve kterém sídlí 18 (opravdu 18, není to překlep) různých církví a všichni se tam tolerují. Nejvíce tam samozřejmě žije křesťanů a muslimů. Ti mají daná pravidla, kdo za co odpovídá, dopředu vědí, že prezidentem bude muslim, premiérem křesťan a nemají problém se vzájemně volit.
Po Bejrútu se dá pohybovat z části pěšky, zčásti taxíky. Buďte samozřejmě připraveni na smlouvání. Pokud nesmlouváte, tak urazíte.
Okupace
Velký problém je samozřejmě na jihu Libanonu, kde operuje Hizballáh - teroristická organizace, kterou jsme ještě nedávno podporovali ze svých daní. EU jim totiž posílala "pomoc". Asi proto, že Hizballáh je jedna z organizací, která se snaží Izrael vymazat z mapy. Když se v roce 2000 Izrael stáhl z jižního Libanonu, hned se tam stáhli kluci z Hizballáhu a od té doby na sebe vzájemně střílejí.
Lidé jsou normální
Trochu specifické je na návštěvě Libanonu fakt, že se nesmíte zastavovat, divit se a nedej bože hysterčit po každém výstřelu, který z dálky uslyšíte. Jedno odpoledne jsme byli už unaveni ze všech památek a poznávání a tak jsem našli místní hospodu a jali jsme se poznávat místní lidi. Zcela v pohodě jsme popíjeli místní pivo s místními, bez rozdílu pohlaví a vyznání. U žen jsme v mnoha případech hned nepoznali, zda se jedná o muslimku nebo křesťanku. Mnoho muslimek nenosí pokrývku hlavy. Jsou si vědomy, že mají většinou krásné husté vlasy a rády je ukazují. Navíc neměly problém přijmout komplimenty, že jim to sluší. Při diskusi u piva se začaly zdáli ozývat výbuchy. Místní zkušeně jenom odhadli jak je to daleko a objednali si další pivo.
Mě ale za hodinu zvonil telefon. Máma. Že se kouká na zprávy a že tam říkali, že Hizballáh střílel na Izrael a ona vydedukovala (samozřejmě správně), že Izrael si to určitě nenechá líbit. Přece jenom v oblasti žila a zažila, když během války z Zálivu Saddám Hussain střílel rakety a Ammán. Mámě jsem dal zapravdu a uklidnil ji, že izraelské rakety již před hodinou dopadly a podle místních zpráv zabily nějaké dva velitele Hizballáhu. Což je v pořádku. I ona si otevřela další pivo a řekla mi, že jsem idiot kam že to cestuji a zavěsila. Naštěstí, protože spojení do Libanonu není zrovna levné.
Doprava
Doprava mimo Bejrút je možná třemi způsoby. Koupit si zájezd od cestovky, půjčit si auto, nebo si najmout auto i s řidičem jako na SríLance. Na doporučení známých (ano, nebyli jsme jediní, kdo byl v Libanonu) jsme si najali auto s řidičem. Jeli jsme do úžasného údolí Bikká. Je to neskutečně úrodný kraj, kde roste snad úplně všechno, všemu se daří a dá se to sklízet i dvakrát do roka. Našim cílem bylo několik míst, ale za zmínku stojí jenom starodávný Baalbeck se svými chrámy někdy z 1.až 3. století n.l. Co mě pobavilo, že údolí Bikká se nachází mezi dvěma pohořími. Jedno se jmenuje Libanon a druhé Antilibanon.
Občas se tam střílí
Cestou zpátky jsme se chtěli stavět na samém jihu údolí Bikká, protože všichni, koho jsme se ptali básnili o místním víně. Bohužel jsem se tam nedostali, protože cestou zpátky na jih, do Bejrútu najednou řidič prudce zastavil a velmi důrazně nám řekl, abychom dali ruce před sebe ani se nehnuli. Dálnici totiž křižovali pánové s šátky přes hlavu v černých džípech a stříleli do vzduchu. Řidič nám potvrdil, že se jedná o pány z Hizballáhu, kteří spěchají pohřbít kolegu teroristu, který byl zastřelen. No a oni pospíchali, protože ho potřebovali pohřbít před západem slunce a ještě k tomu v Sýrii. Může se zdát, že jsme se znovu narodili, ale s odstupem času jsme to přestali vidět až tak dramaticky. Oni nechtějí mít problémy s EU jenom proto, že by zastřelili někoho bílého, tak si nás jenom prohlédli a dále si nás nevšímali. Mámě jsem o tom přece jenom neříkal. No a řidič prohlásil, že má 6 děti, dál na jih nejede. Hodil nás do Bejrůtu a se slovy, že už nás nechce vidět a ať si najdeme jiného blázna a odjel. Co se dalo dělat, našli jsme si jiného blázna, který s námi druhý den na jih údolí Bikká jel. Možná proto, že měl děti jenom 3.
Další den jsme se vydali na návštěvu vinic na jihu údolí Bikká. Kdo má rád víno, mohu jenom doporučit.
Špióni
Bohužel na jih Libanonu jsme se nedostali, protože zrovna když jsme jeli po pobřeží na jih, tak chvíli před námi uzavřeli silnici, protože se na jihu střílelo. S našim druhým řidičem jsme moc zasmáli. Uměl velmi dobře anglicky a tak jsme probrali snad úplně všechno. Když jsem mu předvedl, že umím arabsky byl nadšen. Když jsem mu vyjmenoval jména velitelů místních teroristických skupin a věděl jak se jmenuje místní tajná policie, myslel si, že jsme američtí špioni. Jediné co nedokázal pochopit bylo, ze nejsem na Facebooku. Pochopil to, až když jsem mu řekl, že my špióni mít profil na FB mít nesmíme. Arabsky umím všehovšudy 8 slovíček plus poděkovat a pozdravit, ale i to stačí, aby člověk rychleji komunikoval s místními.
Jedna perlička na závěr. Oba naši řidiči nám říkali, že místní mají vlastně Izrael rádi, protože má jako jediný v okolí opravdovou armádu, a udržuje v oblasti pořádek. Bez Izraele by to byl velký průšvih. Ale nemáme to nikomu říkat. Oficiálně Izrael nenávidí.
Jakkoli se zdá, že návštěva Libanonu je příliš riskantní, nemyslím si to. Žijí tam milí a pohostinní lidé, kteří se maximálně snaží žít normální život a pokud možno si nevšímat etnických a náboženských konfliktů. Jo a do Bejrútu létají skoro všechny společnosti z Evropy a navíc, piknik s místními v Bejrútu na pláži stojí opravdu za to.