Až doposud jsme všichni psali o tom kam cestovat. Tentokrát jenom krátce o tom kam necestovat. Opravdu ne.
Nemohl jsem nezaznamenat obrovský výbuch v přístavu v Bejrůtu. Okamžitě jsem si na mapách našel místo a bylo mi jasné, že pokud říkali, že škody na domech a zařízeních jsou v okruhu až 5 kilometrů, budu to tam znát. Kolem místa výbuchu jsme jenom projížděli taxíkem. V té době už tam ten amoniak byl naskladněn.
V minulém článku jsem psal, že Libanon je zajímavé místo na návštěvu a popisoval jsem kouzla kosmopolitního Bejrůtu, včetně místních žen. Ten bar, o kterém jsem minule psal jsem viděl na webu. Je v dost poničeném stavu a byl tlakovou vlnou postižen. Stejně tak hotel, ve kterém jsme bydleli.
Nutně mě to vede k úvaze na téma "správný čas a správné místo". Díky Bohu, byl jsem tam ve správný čas. A místo bylo fajn. Na rozdíl od těch 165 mrtvých, kterým se to tentokrát nepodařilo. Včetně manželky nizozemského velvyslance.
Do Libanonu bych teď nejezdil, i když pravděpodobnost podobného výbuchu se limitně blíží nule. Nejezdil bych tam proto, že náboženská a kulturní tolerance, kterou jsem minule popisoval bude v nejbližší době ta tam. Frustrace z ekonomické situace následovaná zmíněnou katastrofou zcela jistě vyústí v násilí.
Jediní, komu bych teď návštěvu Bejrůtu doporučil jsou váleční zpravodajové. Že budou mít zajímavou práci je téměř jisté.