Volal mi kamarád, že se mnou potřebuje nutně mluvit. Osobně. Dohodli jsme se rychle, přijel ke mě na kafe. Pracuji většinou z domova, tak to nebyl problém.
Jen co si sednul ke kafi spustil. "Člověče, tragédie. Oni zavřeli fakt všechno. Nejen školy, hospody, kadeřnictví, posilky, hotely. Oni zavřeli i hodinový hotely!"
"Co budu dělat?" Víš jak na tom jsem. To jsem si nikdy nemyslel, že takhle dopadnu. Doma rodina, u přítelkyně doma rodina a není ani kam zajít na kafe. A hlavně nejen na kafe🙂.
Oni doktoři říkali, že následky týhle pandemie budou nedozírné. Nejen ekonomické, ale i zdravotní. Hlavně psychické. Obávám se, že jim budu muset dát zapravdu.
Nemohl by Prymulovi někdo vysvětlit, že tam chodíme jenom ve dvou a s rouškama?
Udělit výjimku pro hodinové hotely by stálo za úvahu. Vždyť i manželské páry, které mají doma nonstop děti si potřebují občas "odpočinout"🙂.
Když se Michal loučil, ptám se ho, proč mi to musel přijet říct osobně, že mu zavřeli hodinové hotely. "Bylo mi to blbý po telefonu", odpověděl.
Ale vlastně jsem se chtěl zeptat:"Nepůjčil bys mi barák? Aspoň na hodinu?".